Co byla Charta 77? Co bylo důvodem k jejímu vzniku? Kdo ji podepsal a jaké z toho pro něj a jeho blízké plynuly následky? Proč se stala zásadním dokumentem protikomunistického odboje? Odpovědi na podobné otázky nabízí výstava v Národní galerii v Praze.

Výstava s názvem Charta Story je oslavou zrodu významného historického dokumentu, který měl upozornit na umělce pronásledované tehdejším režimem. V prostorách Salmovského paláce připravila Národní galerie naučnou expozici plnou dobových dokumentů, fotografií i uměleckých děl, mapující příběhy a životní osudy vybraných lidí, kteří se pod prohlášení podepsali. Tím se postavili tehdejšímu režimu a vyjádřili svůj kritický postoj i přesto, že se proto následně stali trnem v oku tehdejší vlády. Výstavní prostory zachycují nejdůležitější momenty mezi lety 1976 a 1989, které se zapsaly do dějin. Výstava byla zahájena u příležitosti čtyřicátého výročí úmrtí profesora Jana Patočky, který patřil mezi zakládající členy Charty a byl rovněž jedním z jejích prvních mluvčích. Zemřel v březnu roku 1977 na mozkovou mrtvici, která následovala po opakovaném a náročném vyslýchání StB. Jeho pohřeb se tak stal významnou událostí protikomunistického občanského hnutí.


Charta 77
Slavný dokument Charta 77 vznikl v roce 1977 jako symbol odporu proti předlistopadovému režimu. Jejím vůdčím principem se stala zejména solidarita. Jedním ze silných podnětů pro sepsání listiny bylo i zadržení skupiny The Plastic People of the Universe Státní bezpečností. Postupně se pod dokument podepsalo více než 1800 lidí, mezi něž patřili zejména umělci, filosofové, spisovatelé, umělečtí kritici či herci.

Mezi hlavními signatáři byli například profesor Jan Patočka, spisovatelé Václav Havel a Pavel Kohout, psycholog a filosof Jiří Němec nebo publicista Ludvík Vaculík. Neoficiální hnutí Charta, které vzniklo po vydání dokumentu, vydalo za své působení do roku 1992 necelých šest set dokumentů, vyjadřujících postoje vůči vládě a kritiku jejího počínání. Oficiálně byla tato iniciativa považována za protistátní a protisocialistickou. Většina signatářů byla vyhozena z práce. Umělci byli sledováni, opakovaně vyslýcháni a zadržováni policií. Někteří byli i souzeni a vězněni. I přes snahy vlády Chartu umlčet a zničit měla mnoho sympatizantů a dostala se do povědomí i v zahraničí. Její činnost byla oficiálně ukončena až v roce 1992 po úspěšném svržení komunistické totality. Její odkaz se ale stal ikonickým a slouží jako připomínka boje za lidskou svobodu.

Hlavní část expozice Charta Story zabírá čtyři místnosti, které jsou nabité informacemi. Vyprávěný příběh začíná ukázkou fotografií a dokumentů ze svatby hudebníka Ivana Martina Jirouse, vedoucího člena The Plastic People of the Universe, po níž brzy následovalo zatýkání členů kapely. Tato akce se označuje jako jeden z prvních popudů k sepsání Charty. Dobovou atmosféru ilustrují i filmové záznamy některých jejich hudebních čísel. Dále následuje prostor, v němž návštěvník nalezne dokumenty ze založení Charty jako je její samotné znění, medailonky nejznámějších signatářů nebo informace o Antichartě, což byla cílená protiiniciativa. Vystaveny jsou zde i přehledy jednotlivých mluvčích Charty nebo samizdatový sborník uměleckých textů Jana Patočky. Expozice nabízí také audio záznamy, video či výstavu malovaných obrazů. V poslední části jsou ukázky samizdatových publikací, které v tomto období sehrály důležitou informační roli, nebo protokoly ze sledování a vyslýchání StB. Za zmínku stojí také kronika, v níž se podepisovatelé Charty 77 vyjádřili, co bylo jejich osobním důvodem pro podepsání.

Příběhy ve fotografiích
Na nově vzniklou stálou expozici navazuje její pokračování, tentokrát věnované Chartě zaznamenané ve fotografiích různých autorů. Patří mezi ně například Oldřich Škácha, Jaroslav Brabec, Jaroslav Kukal či Ondřej Němec. Nejedná se o umělecké snímky jako takové, ale spíše o záznamy akcí a momentky signatářů Charty ukazující atmosféru 70. a 80. let. V této části výstavy je již méně psaných dokumentů a převažuje obrazový obsah. Fotografie ale doplňují i medailonky vybraných osob, které nám přibližují různorodost povolání i názorů jednotlivých podepisovatelů. Mezi snímky se objevují různé záznamy oslav, společné focení signatářů, pohřeb Jana Patočky či úryvky ze života Václava Havla a skupiny kolem něj. Každý z autorů ukazuje svůj osobní pohled a různé nálady. Poslední místnost ukončující tuto výpravu do československé minulosti ukazuje jiný druh fotografií než doposud. Jedná se o záznamy StB sledovaných umělců, vězeňské fotografie zatčených členů Charty a podobně.

Výstava v Salmovském paláci chce ukázat kořeny Charty 77 a přiblížit její odkaz k dnešku. Neklade si však za cíl zhodnotit její smysl, ale spíše ukázat její zdroje. Připomíná důležité momenty naší nedávné historie, které by se neměly zapomínat. Ukazuje snahu lidí, kteří nechtěli zůstat vzadu, když se dělo bezpráví. Ačkoliv podepsáním ovlivnili své rodiny a blízké, ve většině případu dost zásadně, neuhnuli až na některé ve svém přesvědčení o svobodě slova a vytrvali. Nejednoho z nich čekala nucená emigrace, výslechy a vězení. Jejich děti nemohly na vybrané školy, mnoho z nich tajně sledovali. Expozice se snaží divákovi předložit pohnutky a důvody jednotlivých lidí, proč dokument podepsali. Co je k tomu vedlo? Snaží se přiblížit atmosféru tehdejší situace, ale nejde jen o frustraci, ale i o solidární jednání, nezapomenutelné události, akce a různé formy umělecké činnosti. Svoboda slova i tolerance je důležitá i pro současnost, tak je dobré nebrat ji jako samozřejmost a naopak se učit z minulosti, aby se podobným útlakům zabránilo. ∞


Charta Story. Příběh Charty 77
NG – Salmovský palác (Hradčanské náměstí 2, Praha 1)
14. 3. 2017—13. 1. 2019 • 120 / 60 Kč