„Vidět a věřit“ je téma Festivalu Fotograf #4, v rámci nějž vznikl projekt, který chce ukázat Nádraží Holešovice doslova v jiném světle. Jedná se o úkol nelehký, protože prostředí nádraží k „dívání se“ příliš nevybízí, spíš vzbuzuje nutkání zrak odvrátit a když přijde na víru, přílišnou naději bohužel také neskýtá. Dokáže jedna netradiční výstava přehodit výhybku?

Výstava maloformátových fotografických snímků na holešovickém nádraží se snaží zachytit nálady tohoto utilitárního / všedního prostoru v portrétu, díky kterému jej diváci mohou poznat jinak, než je obvyklé. I když je myšlenka projektu bezpochyby originální, provedení bohužel trochu pokulhává, a tak si divák musí k výstavě hledat jinou cestu, než je mu předkládána.

V průvodním textu k výstavě přibližuje Aňa Šebelková způsob, jímž dosáhla abstraktní podoby Snímků – svou netradiční techniku práce s fotoaparátem. Při pořizování snímků cíleně narušovala integritu přístroje odstraněním objektivu či otevřením krytu tak, aby na film bylo zachyceno pouze světlo. Dle svých slov se snažila docílit spíše zobrazení nálady místa než konkrétních prostor a bezprostředního okolí Nádraží Holešovice. I když reálně je na fotce zachycený určitý úsek dokumentovaného místa, divák si může jen domýšlet, na jaké zákoutí přesně hledí. Výjimkou je pár snímků, které zachycují objekty klasicky, jak je u fotografie obvyklé, ty ale paradoxně působí v celkovém složení Snímků spíš rušivě.


Vlak do stanice Abstrakce
Zatímco na zobrazení objektů a míst je divák z výstav a galerií zvyklý, pozorovat pouze různobarevně vystínované fotky, sem tam obsahující rozmazaný tvar či fragment skutečného objektu a prostoru, může být překvapivá a třeba i příjemná změna. Toto zaujetí novým nápadem může ale trvat jen po určitou dobu. V jímavém úvodu kurátora výstavy Filipa Jakše se návštěvník dočte, že na základě neurčitých zachycení holešovického nádraží si má vytvořit vlastní abstraktní svět, kterým může putovat, a vystavené Snímky mu při tom budou sloužit jako průvodci touto rozmazanou a neohraničenou krajinou. Opět velmi poetická myšlenka, vzbuzující pocit natěšeného očekávání, s nímž pak návštěvník přistupuje k expozici. Ta je umístěna ve vitrínách na otočných válcích na způsob jízdních řádů a vtipným způsobem tím reaguje na prostředí galerie. Zvolený formát zároveň umožňuje práci s kontinuitou jednotlivých sérií snímků, jejichž rozmístění působí dobře promyšleným, ale zároveň i spontánním dojmem.

Ztížené podmínky pro ponor
Když ale dojde na samotný akt prohlížení díla, situace se komplikuje. Myšlence na vytvoření soukromého abstraktního vesmíru, jenž má vzniknout na základě zhlédnutí výstavy, nahrává fakt, že divák, ať chce či nechce, vidí ve skle také svůj odraz. Jako by kurátorova slova platila v určité rovině až fyzicky, tedy že na základě projekce naší odražené siluety a fotografií, které vidíme ve vitríně, vzniká náš osobní svět, probuzený reakcí naší mysli na Snímky. Tím je ovšem kladen vysoký požadavek na divákovu schopnost představivosti. Malý formát kopií nastoupení cesty k bádání po jakémkoliv abstraktním vesmíru také neulehčuje. Je těžké se plně ponořit do obrázku, který má rozměr větší poštovní známky. Snaha nechat se pohltit rotujícím sledem barevných fotek je narušována i umístěním některých z nich na vitrínu zvenku, na divákovu stranu. Tím odpadá možnost vidět je v přímé kontinuitě s ostatními, umístěnými uvnitř. Technické těžkosti způsobené polofunkčním otáčecím mechanismem válců také situaci nezlepšují.

Výstavu tedy rozhodně není lehké pojmout tak, jak byla podle poskytnutých informací zamýšlena. Pokud se divák oprostí od předestřených metafyzických očekávání, dokáže si pravděpodobně alespoň vychutnat vizuálně zajímavou kompozici snímků a náladu, kterou navozují. Ovšem zažít něco naprosto unikátního, na co se dá ještě dlouho vzpomínat, a nahlédnout díky tomu ošumělé holešovické nádraží v poetičtějším světle se bohužel s největší pravděpodobností nikomu nepovede.

A nádraží nenádraží, poetika nepoetika, přes to zkrátka nejede vlak. ∞


Aňa Šebelková: Snímky (Fotograf festival)
Galerie Projektplus (Nádraží Holešovice, Praha 7)
8. 10.—30. 11.