Dne 8. dubna se rozlétla do světa informace o výběru finalistů ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2015. S ní jsme se dozvěděli opět nejen něco o aktuální kondici českého umění, ale navíc Společnost Jindřicha Chalupeckého získala novou ředitelku v podobě Kariny Kottové, která představila další směřování tohoto ocenění.

Porevoluční nálada
Cena Jindřicha Chalupeckého loni oslavila 25. výročí. Během své existence si vypracovala pozici nejprestižnější české ceny pro umělce do 35 let. Porevoluční rok 1990 přinesl mimo jiné uvolnění nálady, ale i energii pro nové přístupy v budování reflexe. A tak 27. května 1990 prezident Václav Havel spolu s malířem Theodorem Pištěkem a básníkem a výtvarníkem Jiřím Kolářem založili výroční cenu pro mladé umělce České republiky. Ocenění nese jméno významného teoretika a kritika umění, publicisty, kurátora a filosofa Jindřicha Chalupeckého. Cena není jen dlouhodobou zprávou o české umělecké scéně, ale zároveň vzdává hold osobnosti Jindřicha Chalupeckého a snaží se o udržení kontinuity reflexe a jisté kritiky na poli českého umění. Vítěz již tradičně obdrží peněžitou odměnu na realizaci výstavy, která bude zařazena v katalogu následující rok. Zároveň bude vyslán na stáž do New Yorku v rámci International Studio and Curatorial Program. Benefity tedy nejsou pouze finanční a výstavní, ale neodmyslitelně i v podobě potencionálních kontaktů v zahraničí díky prezentaci práce v Českém centru v New Yorku.

Kde je Česko…
S novým vyhlášením finalistů se představuje i obměněný tým, a to především nová ředitelka nadace Karina Kottová, která je na výtvarné scéně již etablovanou ikonou, kurátorka Galerie v MeetFactory a spoluzakladatelka INI Gallery. Společnost Jindřicha Chalupeckého přebírá ve velmi dobrém stavu po pětiletém vedení odstupující Lenky Lindaurové, která nadále zůstává ve správní radě organizace. Jako mladá krev Kottová zmiňuje především zájem o větší propagaci českého umění v zahraničí, a tím i upevnění povědomí o něm v rámci mezinárodního kontextu. Dále hovoří například o větší propojenosti se zahraničními cenami pro mladé umělce, jejichž laureáty by zase ráda zvala do českého prostředí. Cena se již tradičně střídavě uděluje v Praze a v Brně, což provazuje scénu obou metropolí. Letos připadá výstava finalistů a vyhlášení vítěze do moravského centra a uskuteční se od 25. září 2015 do 3. ledna 2016 v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně. Národní galerie v Praze vedle toho připravuje velkou retrospektivní výstavu věnovanou předchozím 25 laureátům ceny a výročí úmrtí Jindřicha Chalupeckého. Národní Galerie v Praze si zároveň do budoucna klade za cíl větší empatii k CJCH, jak zmínil její ředitel Jiří Fait. Snad se tedy lze do budoucna těšit na lepší propagaci mladého umění směrem k široké veřejnosti a na to, že Národní galerie již bude plně reprezentovat roli prostředníka mezi umělcem, kurátorem a divákem i na poli aktuální české tvorby.

Intermediální diskuze
Letošní porota opět v čele s americkou kurátorkou a ředitelkou newyorského The Bronx Museum of the Arts, Holly Block, vybrala pestrou pětici finalistů. Hlavní vzkaz této skupiny má demonstrovat různorodost a mnohovrstevnatost české umělecké scény, a tak vedle malíře Lukáše Karbuse a sochařky Pavly Scerankové finalisty doplňují intermediální a konceptuální tendence v podání Vojtěcha Fröhlicha, Barbory Kleinhamplové a Pavla Sterce. Velký respekt pak patří celé porotě, která letos dokázala vybrat z osmdesáti přihlášených pět jmen během pouhých dvou dnů. Pochopitelně vždy je takový výběr nejen pestrý, ale někdy může působit na první pohled i lehce nevyrovnaně. Sterec i Sceranková se ve finále již jednou objevili, což dokazuje kontinuitu kvalit jejich práce. Sceranková je jistě nejznámější postavou z celého výběru – působí na české scéně již téměř dekádu a od letošního podzimu nastupuje jako vedoucí intermediálního ateliéru na pražské AVU společně s Dušanem Záhoranským. Tento výběr sám staví pětici autorů a jejich práci do zajímavé intermediální diskuze. Zároveň široké veřejnosti ukazuje vztah tématu a jeho prezentace, od performance ve vztahu k architektuře přes akvarelové krajiny na pomezí abstrakce až po sociální výzkum nebo kritiku korporátních společností pomocí performance. Díky časté změně uměleckého média tak divák nezleniví a díla ho přinutí studovat téma opravdu do hloubky. Možná i to je jedno z poslání ceny, jejíž opravdový přínos si budeme moci vychutnat na podzim v Brně. ∞