Mark Ther je na tuzemském uměleckém poli známou a nebojím se říct, že ikonickou postavou. Jeho multimediální práce dlouhodobě konfrontují diváka s palčivými tématy, vytahují jej z komfortní zóny a předkládají témata, která by si vidět snad ani nepřál.

I taková je další Therova výstava, která je tentokrát pojata velmi ambiciózně a návštěvníkovi umožňuje imerzivní estetický zážitek. Přestože Therova tvorba je úzce spjata právě s médiem videoartu, v jeho posledním tvůrčím období se objevuje čím dál častěji autorské scénografické řešení výstavního prostoru, které se stává samotným dílem s díly vnořenými a nikoli pouze formálním řešením výstavy. Už na přelomu roku 2019 výstavou Ospalek (Centrum pro současné umění Futura, kurátor Michal Novotný), projevil Ther schopnost vytvořit vtahující kulisy, jenž mění návštěvníka, který už není pouhým divákem výstavy, na návštěvníka, který výstavu zažívá. Princip imerze, tedy doslova ponoření, vnoření, pohroužení se, je úzce spjat hlavně s divadelním prostředím, případně tím hráčským. Ther ale zůstává v poli vizuálního umění a přestože diváka vtahuje do situace, nechává mu od ní ještě dostatečnou distanc – což je právě u témat, která zpracovává, docela štěstí. Právě aktuální výstava Květen, která kompletně proměnila výstavní prostory olomoucké Telegraph Gallery, je toho příkladem. A tentokrát nejde konstatovat nic jiného, že se jedná opravdu o nechutný zážitek.

Vtahující tematika smrti
Mark Ther (* 1977) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Malba II. u Vladimíra Skrepla a Nová média I u Michaela Bielického. V roce 2004 získal stipendium na soukromé škole The Cooper Union for the Advancement of Science and Art, která sídlí na Manhattanu v New Yorku. O sedm let později se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dlouhodobě tvoří v médiu videoartu, ale i kresby a aktuálně se věnuje instalacím a komplexním tematickým situacím. Stěžejní je ale zmínit, že jeho konzistence tkví právě v tématech, která dlouhodobě zpracovává. Těmi jsou sudetoněmecká kultura, nacismus a odsun Němců, ale i camp a queer estetika, která se z těchto závažných historických úseků v dílech Thera vynořuje a je jimi pravidelně prolínána. Dílo specifické bizarnosti, kontroverze, ale i přítomnosti humoru, je tříbeno ve velmi rozechvělých nuancích náznaků a doslovnosti. Navzdory citlivé tematice Ther dlouhodobě potvrzuje jeho mistrovské balancování ve formě, která je skrze všechny jednotlivé rysy skutečně současným uměleckým dílem. Aktuálně probíhající výstavní projekt Květen vtahuje diváka do vytvořeného prostředí domu, do kterého návštěvník dostává pomyslný klíč. Prochází kolem zaparkovaného auta plného kocourů Garfieldů, kultovní komiksové postavy 80. let 20. století, v autě si může všimnout i jiných detailů, které pro začátek pouze pobaví, protože návštěvník výstavy ještě netuší, co jej čeká dále. Vchází zahradou do domu, prochází chodbou a objevuje mnoho dveří. Některé jsou zamčené a ty otevřené umožňují vstoupit. Ocitá se v pokoji, kde je několik dětských postelí a množství dalších kocourů Garfieldů. Právě kvantita v tomto symbolu vytváří absurdní vyznění celé situace, kterou Ther návštěvníkovi předkládá. Nechává jej vkročit dále do místnosti, jejíž nedávné dění si lze jen domýšlet a záleží na každém návštěvníkovi, do jakých rovin nechutných představ ho jeho mysl pustí. Ther není doslovný, opět mistrovsky ponechává pouhé náznaky, které nechávají pomyslný film rozehrát v návštěvníkově fantazii. Otevřena je ještě další místnost, ve které lze do právě psaného scénáře objevit další aktéry.

Mezní situace
Therova výstava Květen, kterou připravil kurátor Michal Jalůvka, může budit pobouření, může působit jako tendenční snaha zaujmout či šokovat. To je ale pouze zkratkovité a zjednodušené čtení výstavního projektu. Se znalostí kontextu dlouhodobé umělcovy tvorby se návštěvníkovi naskýtá možnost zhlédnutí a prostoupení situací, která skrze své atributy přináší intenzivní imerzivní zážitek. A to takový, kterého by člověk v reálném životě opravdu nechtěl být součástí.

Mark Ther: Květen
Telegraph Gallery (Jungmannova 4, Olomouc)
12. 5. — 17. 7.