Londýn. Rok 2540. Společnost, která zvyšuje svoji spokojenost za cenu ztráty citů a emocí. Brave New World, Aldous Huxley, 1932. Olomouc. Rok 2022. Výstava pěti současných autorů, kteří svými díly na možné dystopické možnosti poukazují. Brave World, Tevž Logar a Gregor Podnar.

Aluze na knihu Aldouse Huxleyeho není náhodná. Přestože pětice vybraných autorů – z toho několik, které zastupuje přímo Gregor Podnar jakožto kurátor i galerista, netvoří v tomto dystopickém diskurzu výhradně, jsou jejich díla nejen přiléhavou ilustrací pro myšlenku dystopické společnosti, ale zejména autonomní tvorbou, která takové rysy vykazuje.

Olomoucká Telegraph Gallery svými výstavními projekty překvapuje. Ať už se jedná o náročné site-specific výstavy, které zcela mění prostor, tak i projekty, kterými zcela mění úhly pohledu. Přestože kurátoři Podnar a Logar představují pět zcela autonomních autorů zastupujících také různá média, je výstava jedním celkem, do kterého jednotliví umělci přispívají svou svébytností. Specifické vyznění výstavy ve svém celku tvoří také fakt, že jednotliví autoři vychází z rozličných kulturně-sociálních prostředí a přestože je jejich práce vztahována k jedné problematice, ponechává si každý z nich svou výlučnou pozici. Anne Neukamp (* 1976), autorka narozená v Düsseldorfu a žijící v Berlíně, pracuje s tematikou postinternetové estetiky, měřítkem, schématem, fragmentem, rytmem a multiplikací, kterou malířsky zobrazuje na plátně a skrze tyto výrazové modely předkládá předměty každodennosti. Slovenský autor Robert Gabris (* 1986), mj. jeden z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2021, zobrazuje v médiu monumentální kresby snahu zpochybnit hranice média, kdy je právě jedno kresbou „vpleteno“ do druhého textového. Slovinec Primož Bizjak (* 1976) ve svých velkoformátových fotografiích zobrazuje městskou i přírodní krajinu, přestože zdánlivě realistickou, tak skrze expozici s dlouhým časem odhalující i to, co by divákovo oko v takovém reálném prostředí nepostřehlo. Klíčově se tématu výstavy dotýká 3D animovaný film Markéty Magidové (* 1984), která se skrze své dílo dostává k vybrané problematice nejblíže – komentář sociálního vyloučení, ztráta právního i společenského statusu v obsahu díla a oscilace mezi fyzickým a virtuálním světem ve formální podobě díla, je nejpřímějším svědectvím zpochybňování paradigmat fikčních, literárních, fantaskních i těch dalších paralelních světů. Záměrně až na samý závěr uvedu objev nejen této výstavy, ale jednoznačně i generační estetické linie a to brazilskou autorku Yuli Yamagatu (* 1989). Ta vytváří díla na pomezí obrazu a objektu, tvořená převážně textilním materiálem. Specificky morfovaná perspektiva, náměty přesahující do trojrozměrné podoby, humor, hravost, erotika i perverze – estetika, která s lehkostí přeskakuje meze normativity a kdyby chtěla, tak by je i hravě zašlapala.

Přestože koncepci výstavy s odkazy k dystopii dotváří vybraná díla spíše v jemných nuancích, autonomní síla vlastního výrazu každého z tvůrců je neoddiskutovatelně přítomna a tak doufám, že díky možným únikům do těchto specifických estetických světů konec civilizace ještě dlouho nenastane – a nebo jen té, která nebude otevřena fantazii a touze.

Primož Bizjak, Robert Gabris, Markéta Magidová, Anne Neukamp, Yuli Yamagata: Brave World
Telegraph Gallery (Jungmannova 3, Olomouc)
8. 12. 2022 — 9. 2. 2023