Na úvod jedné slavné televizní debaty dvou význačných filosofů 20. století její moderátor řekl, že oba řečníci jsou jako horolezci zdolávající ve stejnou chvíli stejnou horu, ale každý z opačné strany. Společná výstava Rudolfa Sikory a Vladimíra Havlíka Sníh kámen hvězda strom je prostorem pro konfrontaci dvou cest, jimiž lze dojít k témuž světonázoru.


Zatímco se Sikorova objektivizační strategie dotýká pozice jednotlivce v kosmu, Vladimír Havlík se oproti tomu obrací k pospolitým vztahům tvořeným na základě nonspektakulárních gest. Oběma umělcům jsou vlastní společná témata vztahu lidí k přírodě a k sobě navzájem, k odpovědnosti, ke světu a kosmu a budování utopického přesahu ve snaze vymezit naše přemýšlení o současnosti směrem ke kýžené budoucnosti.

Ačkoli vystavující umělce dělí odlišná generace a odlišné myšlenkové zázemí, jde oběma o společnou věc, a tou je postižení vzájemnosti spoluprožívání světa a jeho spoluutváření prostřednictvím dvou strategií: „velkého“ Sikorova pohledu shora a Havlíkova sledování drobných posunů v našich vztazích.
V pěti tematických blocích postupně v nejširším rámci rekonstruujeme lidské vědomí na ose mezi makrokosmem vesmíru a mikrokosmem přírody. V prvním oddíle se věnujeme trvání jako univerzální konstantě, v níž asociujeme naši pozici jednotlivce jako jedinečného bodu.
Ve druhé kapitole tento bod necháváme shlukovat do společenství a v následující části nazíráme tentýž bod, který jsme mezitím zvětšili přiblížením, ve výseku vesmíru jako trvalé veličiny. Nakonec tuto veličinu v závěrečném oddílu abstrahujeme do podoby utopie, která se stala vytvořeným horizontem našeho vědomí.

text: Jakub Král

Rudolf Sikora a Vladimír Havlík: Sníh kámen hvězda strom
GHMP Colloredo-Mansfeldský palác (Karlova 2, Praha 1)
12. 5. — 27. 9. 2020