Hlubinnou sondou skrze umělecká média je aktuálně probíhající výstava Nové realismy v Městské knihovně Galerie hlavního města Prahy. A kam vtahuje a co předkládá? K vidění je život v meziválečném Československu a to skrze tři sta děl.

Výstava byla připravována na dva roky třemi kurátory, Annou Habánovou, Ivem Habánem a Helenou Musilovou. Předkládá díla více jak sta autorů a autorek a navazuje na výzkum, který započal už v roce 2016. Už jen tímto výčtem se diváku dostává vědomí dlouhodobé systematické práce, která je nejen výstavou maleb, obrazů, dobových atributů a tak uceleně zpracovaným historickým obdobím, které pomůže lépe pochopit nejen minulost, ale také současnost buď s lehkým úsměvem nebo hořkostí. Výstava je rozdělena do jednotlivých sekcí, z nichž každá zkoumá určitý fenomén. Popularitě se přibližuje sekce zobrazující pokojové rostliny, která ukazuje nejen trendy v tehdejších domácnostech, ale až s nonšalantní roztomilostí ukazuje, jak podobné životy žijeme i s rozdílem téměř sta let. Obdobná zátiší, ve kterých figurovaly kaktusy, gumovníky či tchynin jazyk, můžeme v aktualizaci nalézat i v dnešních domácnostech, což bravurně dokládá nadčasová malba Ilony Singer Zátiší s kaktusy z roku 1930. Neuvěříte, že se nedíváte na obraz dnešního pěstitele či pěstitelky. Značnou diváckou pozornost jistě dostane také prostor věnovaný prvním fotografiím zpracovaného archivu Karla Čapka. Ten, coby amatérský fotograf a její propagátor, také hojně zachycoval život kolem sebe a výrazně se skrze fotografii dostal do povědomí právě fotografiemi psíka teriéra, Dášeňky. Sekce tak přináší té znalé generaci nostalgickou linku života štěněte a dětskému divákovi zpestření.

Žena, růže, óda, elegance
Oblíbené téma ženy je rozevřeno také na této výstavě a ukazuje, jakou ženou byla ta československá. V kontrastu s dnešním fenoménem work-life balance, ve kterém je kladen důraz právě na vyváženost pracovního času s tím volným a zároveň pěstování zdravého životního stylu, ukazují dobové malby ženu jako elegantní a pokrokovou kuřačku, solitérku užívající si svůj čas v kavárně či salonku a kdo ví, nad čím přemýšlející. Takové obrazy by dnes malíři už jen těžko s živou předlohou malovali. Ženská emancipace měla tehdy jinou podobu.

Fotografie lyrická i ostrá
Výstavu hojně provází médium fotografie, kterému se právě na této výstavě dostává značné pozornosti. Ke zhlédnutí jsou díla jak Josefa Sudka, Josefa Drahomíra Růžičky, Ladislava Emila Berky, ale také Alexandera Hackenschmieda či Eugena Wiškovského a dalších avantgardních autorů připsaných stylu funkcionalismu a nové věcnosti. Precizní tonální zpracování, vyvážený kontrast a bravurní technické zpracování je slastí pro nejednoho fotografa – a zejména pro jeho citlivé oko. Možnost pochopení analogové fotografie a jeho kvalit je tak nastolena nejen jako ohled do historie tohoto média, ale skrze nevídanou kvalitu původního obrazu snad také inspirací k její opětovné tvorbě.

Sjednotit rozmanité
Architektura výstavy pracuje s každou sekcí osobitě, výstavu provází vybrané citace zastoupených umělců a díla jsou instalována v rytmickém přístupu jak na zdech, tak na paneláži. Vzhledem k objemu děl je to tak řešení, jak diváka koncepčně vtáhnout nejen do rozmanitosti, ale také do systematického prožití každé jednotlivé sekce a jejích témat, která se rozvíjela mezi lety 1918 – 1945. Kromě mnoha zvučných autorských jmen nechává výstava poznat také méně známé či pozapomenuté umělce umělkyně, což je pro poučenějšího návštěvníka obohacující kurátorskou linií.

Nové realismy
GHMP Městská knihovna, 2. patro (Mariánské náměstí 1, Praha 1)
27. 3. — 25. 8.