V budově Francouzského institutu v Praze probíhá (mini) přehlídka street artu. Je s podivem, že se street art přesunul do prostoru galerie v době, kdy ho v pražské metropoli není ani tolik, kolik by běžný chodec mohl zaznamenat. Plně se tak ztotožňuji s větou Milady, která do návštěvní knihy napsala: „Škoda, že podobný věci není vidět ve štrýtu“.

Street artu snese člověk víc, než kolik může spatřit v galerii G35. Jeho posláním je osvěžit prostor ulice, přimět kolemjdoucího k (bezděčnému) zamyšlení, probudit chodce k vnímání jeho běžného, každodenního okolí jinak. Přesunutí děl některých (českých a francouzských) legend street artu do interiéru tedy vnímám trochu jako násilí, ačkoliv mě výstava potěšila.

Česká strana je mj. zastoupena dvěma známými jmény; jsou to Epos a Pasta. Epos uvádí Urban Paintings – obří abstraktní plátna v městském prostředí, která stvořil střelbou paintballovou pistolí na bílé plochy billboardů. Na výstavě jsou představena v podobě fotografií hotových děl a videem (v době mé návštěvy byla ale obří Tesla vypnutá). Pasta prezentuje svou pop artovou podobu, která se, upřímně řečeno, hodí do galerie více než na ulici (alespoň v případě portrétu zmrzlinového muže). Naopak jeho obří černou tubu by venkovní prostor vděčně pohltil; jako alternativní lavičku pro pokuřující teenagery, atraktivní prolézačku pro děti či jen jako zajímavý, náhodně pohozený objekt. Pastův retro rukopis sdělující divákovi „fast food is my life“ by na zdi ulice mohl být stejně tak  reklamou, jako glosou na současný životní styl mnohých z nás. A co víc, jeho čisté, až pastelové provedení by mohlo zaujmout i chodce, kteří ve street artu vidí vandalství.

Produkce francouzských umělců je možná ještě zajímavější. Žena tvořící pod jménem YZ, ve světě známá především svými nejasnými, angažovanými portréty (např. muže s označením „born in slavery“), vytvořila v prostoru galerie útulný pokojíček. Pohled do půvabného, vytapetovaného interiéru, v němž si čte knihu papírová holka s „afrem“, by rozněžnil i zarputilé. YZ je esteticky střídmá, avšak její práce rozhodně nadchnou.

Díla umělce tvořícího pod zkratkou C215 jste si jistě již někde všimli; C215 hodně cestuje a značkuje teritorium svými výtvory  (např. na zdi parku De les aigües v Barceloně – street artové zdi par excellence). Populární a zároveň odstrašující je trojrozměrný objekt nabouraného auta, kterým se v galerii prezentuje (v odkazu na známého bristolského Banksyho). Navíc jako jeden z mála zde vystavuje své obrazy na plátně, což ideu street artu trochu stírá. Ale jeho portréty starých lidí či vousatých bezdomovců jsou technicky pozoruhodné a efektní.

Posledním street artovým guru přehlídky, narozeným v roce 1961 a provázejícím tak celou francouzskou street artovou historii, je Speedy Graphito. Jakožto pravověrný, obsadil většinu galerijní zdi svými kolážemi parodujícími spotřebu, např. symbol dolaru umisťuje mezi své bláznivě barevné komiksové figurky. Je také autorem koláže utvořené ze všeobecně známých ikon, jako jsou loga Google, Visa, Fuji, Milky Way a dalšími. Speedy Graphito se nestydí, tvoří vášnivě a hravě.

Úžasně streetově působí zeď, na jejíž vizuální podobě se podíleli všichni zúčastnění. Vyjadřuje tak jakousi nepsanou ideu street artu: toleranci, spolupráci, kreativitu a svobodu. (Mně se zeď tak líbila, že její foto používám jako pozadí ve svém mobilu.) Stejný pocit, který mě provázel cestou z galerie, bych chtěla prožívat i při střetu s odvážnými, barevnými, tvůrčími podobami současného umění přímo na ulici. V místech, která jsou mi natolik známá, že je přehlížím. Protože uměním je možné sdělit leccos.