Nový ateliér zalitý světlem a teplem, společně s dvěma velkými výpravami do Austrálie a Kolumbie, přinesly umělci Františku Skálovi řadu nových inspirací a podnětů. Sám se k této životní etapě vyjádřil takto: „Otevřely se přede mnou nekonečné obzory a já začal konečně malovat. Chápu toto šťastné období jako pobyt na pustém ostrově.“ A tak vznikla nová výstava Dva roky prázdnin, kterou můžete navštívit v brněnské Fait Gallery až do 25. července 2020.


Již ve chvíli, kdy vcházíte do prostor galerie, máte neodbytný pocit, že vás čeká něco magického. Vaše oko se pravděpodobně hned na úvod zastaví na velkoformátových plátnech, která nejsou uvězněna v blindrámech a působí na velkých bílých panelech majestátním dojmem. Tomuto pocitu napomáhají také samotné prostory galerie, které svou velikostí přímo vybízejí k vystavení rozměrnějších instalací, které zde nebudou působit stísněně.

Oku lahodícími výjevy krajiny tónovanými do rezavé barvy umělec navazuje na soubory Krajiny bezčasí nebo cyklus grafik Obři. Netypické barevnosti docílil použitím bahýnka jednoho z lesních močálů v západních Čechách. Dle autora se jedná přímo o nanoschránky mikroorganismů. Skála objevil tuto barvu v 70. letech a nyní ji umělecky zúročil. K malbě použil rovněž přírodní pigmenty či barevné okry, které si dovezl z cest po Austrálii. Musím souhlasit s kurátorem výstavy Miroslavem Ambrozem, že některé z těchto výjevů mají až apokalyptický nádech. Sám autor pak říká: „Lidé touží být svědky zázraků nebo nějakých paranormálních jevů a my máme výhodu, že si takové situace můžeme namalovat.“

Když procházíte výstavou, opravdu máte pocit, že jste se na chvíli ocitli v tajuplné zemi. Napravo vidíte vyřezaná rituální pádla, nalevo zase exotické dřevěné křeslo s řadou vyřezaných detailů. Klenotem výstavy je však z mého pohledu instalace nazvaná Vzduchoplavec II. Jedná se o ocelovou sochu člověka, která je připevněna k vysoké tyči a v rukou drží mikrotenovou plachtu. Pomocí ventilátoru je pak přiváděn nahoru vzduch, plachta se tedy vlní ve vzduchu/větru. Socha se pak otáčí v časových intervalech kolem své osy. Celkový výjev působí velmi impozantně a člověk má v tu chvíli pocit až nadpozemského zážitku. Jak uvádí umělec v průvodním textu k výstavě: „Australané mají ke všem bohům ‚stories‘ – kdo to je, a většinou poučný příběh, který pomáhal udržovat životaschopnost kmene. Mně se tam derou různá imaginární božstva, která se ale rodí z transkulturního zásvětí.“

V podcastu Petra Viziny se umělec vyjádřil, že je nerad sběratelem informací. Raději se udržuje do jisté míry neinformovaný, aby nepřišel o přirozený úžas. Ve své tvorbě rovněž nezpracovává aktuální témata, nýbrž se věnuje spíš těm archaickým. Skalní malby či 800 let staré eukalypty v Austrálii se jistě umělci vryly hluboko do paměti. Barevnost, energie a úžas z nově navštívených míst se odráží v každém jednom vystaveném díle. Pokud chcete na chvíli uniknout starostem všedních dní a nechat svou mysl cestovat po tajuplných zemích, neměli byste výstavu Dva roky prázdnin Františka Skály minout.

Na závěr mi nedovolí se nevyjádřit pochvalně k průvodnímu textu, který je zpracován formou krátkého rozhovoru kurátora výstavy s umělcem, v českém a anglickém jazyce. Máme tak možnost aspoň na chvíli proniknout do autorových myšlenek a lépe se tak vcítit do procesu, kterým vznikala jednotlivá umělecká díla.

František Skála / Dva roky prázdnin
Fait Gallery (Ve Vaňkovce 2, Brno)
26. 2. 2020 — 25. 7. 2020