Upřímnost jako neustálá zpověď
Výstavní projekt ostravského Domu umění představuje umělecký vývoj výtvarné skupiny Přirození, která působila na undergroundové scéně v rozmezí let 1989 až 1992.
Pro osmdesátá léta minulého století bylo příznačné jak oficiální umění, jakožto jediné povolené, tak rovněž umění neoficiální i umění tzv. šedé zóny. Neoficiální směr definovala vyvrženecká subkultura umělců, jež odmítala a zavrhovala tehdejší jedinou možnou pravdu v podobě komunistického režimu a jeho ideologie, která musela být v uměleckých dílech jasně patrná. Tito bohémové působící mimo oficiální scénu měli za cíl jediné – svobodně tvořit bez všudypřítomného stínu v podobě ideologického dohledu. Ve městech tehdejšího Československa tak začala postupně vznikat undergroundová společenství umožňující požadovanou volnost. Ostrava měla své Přirozené.
Ostravští divocí
Důležitým impulsem k vytvoření umělecko-literární skupiny Přirození se stala výstava Ahoj lidé!. Toto umělecké setkání se uskutečnilo v podchodu k Ústřednímu autobusovému nádraží dne 12. května 1989, přičemž se vystavovalo nejen výtvarné umění, ale součástí bylo rovněž divadelní představení, hudební produkce či literární vystoupení. V letošním roce zorganizovala Slezská univerzita v Opavě přesně po třiceti třech letech na totožném místě multižánrový umělecký happening nazvaný Podchod, jímž se studenti snažili především upozornit na v současnosti dosti nevzhledné prostory.
Skupina, jejíž členové představovali od druhé poloviny osmdesátých let minulého století podstatnou roli v rámci celorepublikové svobodné tvorby mimo oficiální scénu, sehrála důležitou a významnou roli v emancipaci současného umění po roce 1989. K zákládajícím členům patřili Daniel Balabán, Zdeněk Janošec Benda, Jiří Surůvka, Petr Pastrňák, Pavel a Helena Šmídovi a Hana Puchová. Klíčovou osobností a teoretikem hnutí se stal literát Jan Balabán, bratr malíře Daniela Balabána. Ještě však před založením skupiny se všichni zmínění pravidelně scházeli ve vinárně U Sudu na Stodolní ulici.
Značka provokace
Dvojakost pojmenování skupiny vychází na jedné straně z potřeby neomezeně tvořit, zatímco na straně druhé představuje určitou syrovost a provokaci. Název odkazující k pohlavnosti v tehdejší době symbolizoval svobodu a v podstatě i odvahu, jelikož přirozenost a přirození jako takové bylo chápáno jako osvobození a očista od tabuizovaných témat i rezignace, kterou postrádala oficiální umělecká scéna. Jediným programem Přirozených se stala subjektivita a svoboda názorů. Tolerance a provokace. Charakterizovala je vzájemná soudržnost, pojilo je vzácné přátelství i odvaha každého nebát se jít proti oficiálnímu umění, proti nepříteli. Výrazná expresivita undergroundových umělců však také zapříčinila i nepochopení a problémy.
Trapnost a sprostota jako společenská konvence konstrukce
Umělci se v prvé řadě chtěli věnovat svobodné tvorbě nespoutané tehdejším režimem. S tím ruku v ruce souvisela i omezená či žádná možnost vystavování svých prací. Přirození tak uspořádávali výstavy v rozmanitých alternativních prostorách, ať už se jednalo o haldy, byty, ateliéry, sklepy či půdy. Mezi nejznámější patří bytové výstavy u manželů Šmídových na Poděbradově ulici či u Vladislava Holce v Ostravě-Přívoze, kdy se celý jeho dům stal jednou velkou instalací. Holec, povoláním mikrobiolog, představoval pro Přirozené důležitou postavu. Stal se jejich předním kurátorem a galeristou a současně i iniciátorem a organizátorem kulturních akcí. Primárním a nejdůležitějším motivem se stal vzdor vůči tehdejšímu komunistickému režimu a jeho manipulaci v kultuře, cenzuře a nepropustnosti oficiální scény. Výstavy by běžně neprošly cenzurou centrální politické správy, nicméně tehdejší ilegální a neuznávání umělci představují v současné době uznávané osobnosti a reprezentanty místní kultury.
Mladí, sebevědomí, a sympatičtí buřiči
Vizuálně nezaměnitelné prostředí Ostravy, v němž se prolínala fascinace i nenávist vůči industriálnímu charakteru, představovalo hlavní námět zde žijících umělců. Výtvarníci, spisovatelé a performeři tyto protiklady spolu s motivy tvrdé a fyzicky náročné práce a s tím souvisejícími otázkami sociální oblasti obtiskli do svých děl. Fakticky s tímto souvisely i neformální akce zvané Haldexiády, na nichž se nonkonformní umělci setkávali, debatovali a vystavovali svá umělecká díla. Název akcí pochází z lidového označení halda představující odvaly hlušin, což tvoří charakter Ostravy a je i součástí zdejších individuálních identit. Cílem a náplní těchto veřejných vystoupení skupiny bylo hledání vlastní identity a zároveň i upozornění na neúprosnou situaci v uměleckém světě. Odvaha umělců se transformovala do snahy o otevření vlastní umělecké cesty a naleznutí pozapomenutého sebevědomí a sebenaplnění v tragickém světě, pod čímž se podepisoval fiktivní kurátor PhDr. Untajtitl, CSc.
Co je to vlastně svobodné umění?
Výstava uspořádaná Galerií výtvarného umění v Ostravě se k tomuto tématu vrací po více než třiceti letech. Dům umění představuje živelné a energické malby autodidakta Janošce Bendy, citlivé a symbolické výjevy Heleny Šmídové, jemné obrazy a látky Elli Tiliu, mystické obrazy a dřevoryty Pavla Šmída, grafické listy Kuse a Puchové, Surůvkovy expresivní a syrové projevy, abstraktní a barvité malby Petra Pastrňáka či náboženské a mystické výjevy Daniela Balabána jako například dřevěná řehtačka či počítadlo v podobě Kristova těla na kříži. Část výstavního prostoru navíc přibližuje uspořádáním nábytku a obrazů i podobu místnosti tehdy tak často pořádaných bytových výstav. Členy skupiny Přirození spojovala především otázka, co je to vlastně svobodné umění? Umělci nevyužívali jednotný výtvarný názor, lišili se, nicméně všichni vycházeli z upřímné a svobodné touhy tvořit poznamenané odkrytím, poznáním a očistou sebe samého. Půvab přirozenosti se střetával s vyzývavostí a pobouřením.
Přirození / 1989–1992 / Ostravští divocí
Galerie výtvarného umění v Ostravě
(Jurečkova 9, Ostrava)
21. 9. — 31. 12.