Je mi potěšením konstatovat, že výraznými společensky aktuálními výstavními projekty nekypí jen metropole. Prostory britské kurátorce Jean Neal otevřela tentokrát Galerie výtvarného umění v Ostravě. Ta představuje Narušenou imaginaci současné společnosti.

Žijeme v blahobytné společnosti, můžeme svůj čas věnovat popíjení několika druhů aeropressu, rozplývat se nad veganskými jídelními kompozicemi a u toho přemýšlet nad uměním. Společnost nejen v Evropě došla do stádia dostatku a tudíž prostoru posunovat své zorné pole za hranice existenciálních otázek. A přesto jsou lidé, kteří tyhle možnosti komfortu nepřijímají a vnímají i to, co je fikcí hojnosti zakryto. Jejich práce aktuálně představuje nezávislá kurátorka Jane Neal. Ta už měla možnost okruhy společenských témat reflektovat médiem současné malby na výstavě Nightfall, kterou připravila v roce 2013 do pražské Galerie Rudolfinum.

Nyní se Neal ve výstavě Narušená imaginace v ostravském Domě umění věnuje opět silným společenským tématům, jejichž představení drží v linii současné malby. Neal vychází ze sbírky sběratele umění Roberta Runtáka a předkládá nad třicet pláten autorů převážně z Rumunska, Německa, Británie, ale i Zambie nebo Zimbabwe.


Zavřít dveře iluzím
Podtitul výstavy „Dělat okna tam, kde dříve byly zdi“ se zrodil z citátu francouzského avantgardního intelektuála Michela Foucaulta. Metaforicky sděluje obsah výstavy, která odkrývá tabuizovaná témata v životě jedince i společnosti. Rozsáhlý výstavní projekt je členěn do čtyř sekcí. Ty se věnují izolovanosti jednotlivce a ztrátě sebe sama, novému voyerismu a úniku do jiných světů, záhadám v městské a venkovské krajině a nebo inscenovanému výjevu, zátiší a cirkusu historie. Už jen koncepce jednotlivých sekcí jednoznačně sděluje, že se nejedná o klidnou a oddechovou výstavu k nedělní rakvičce se šlehačkou.

Sbírka Roberta Runtáka ukazuje cit pro selekci autorů, kteří nejsou výrazní pouze formálně, ale závažně oslovují diváka svým sdělením.

Právě umění si musí dovolit ukazovat skutečné zrcadlo společnosti. Tedy obrazy, které se tak diametrálně liší od facebookových zdí a instagramových profilů plných skvělých zážitků a spokojených životů. Jako by snad v naší společnosti nechyběl strach a smutek se stal špatnou emocí. Jak je tedy možné, že přesto je deprese tak častou paralýzou každodenního života?

Třeba sugestivní hyperrealistické plátno s vyhublým lidským tělem ležícím v papírové krabici obklopené temnou prázdnotou autora Craiga Wylie otevírá téma hodnoty lidského života. Nebo blíže neidentifikovaný tvor připomínající zvíře, ale psychologicky spíše vycházející z lidského tvora, sevřený a prorostlý větvemi v děsivě magické lesní krajině japonské malířky Haruko Maeda. Neméně vtahující jsou sdělení autora Alina Bozbiciu, která se pomyslně monochromaticky rozpíjí, jako by obsah nesměl být jasně řečen, ale přesto byla jeho závažnost evidentní. Jonas Burgert zase kontrastuje závažnost tématu výraznou barevností a několika plány obsahu sjednocenými v jednu realitu.

Svébytná imaginace
Výběr autorů s vyzrálým a svébytným rukopisem, mezi nimiž dále nechybí bratři Chapmani, Jonathan Wateridge, Serban Savu, Robert Fekete, Justin Mortimer a další ze současné malířské elity, je charakteristickým rysem této výstavy. Narušená imaginace vytrhne člověka ze spárů každodenního shonu a jím definované rychlosti plynutí času. Vybraná díla nedovolí divákovi pouze projít okolo. Hovoří tak silně, že nutí zastavit se a poslouchat veškerá sdělení. Pohlcují denně známé „nestíhám“ a vtahují do vlastního časoprostoru. A tento pocit, umocněný výstavním prostorem, který velkoryse dává prostor dostatečně odstoupit od náročných děl, činí z výstavního projektu nadstandardní počin překračující tuzemská očekávání. ∞


NARUŠENÁ IMAGINACE / DISRUPTIVE IMAGINATION – Making Windows Where There Were Once Walls
Dům umění, Galerie výtvarného umění v Ostravě (Jurečkova 9, Ostrava)
25. 1.—26. 3.