Roman Franta (* 1962) vstoupil do kontextu českého umění v 90. letech až hyperrealistickými obrazy struktur přírodnin. Záhy přírodniny nahradil podobami a zbarvením broučích těl.

Brouci se stali jeho malířským symbolem a současně základním stavebním kamenem obrazu, jehož pomocí dále ztvárňoval nejen různé geometrické struktury, ale také portréty významných osobností (Freud, Havel, Cave, Leary…) a podobizny přátel. Portrét je dalším z malířských formátů, které Romana přitahují. Jeho obrazy tváří různých fiktivních osob – diváků, čtenářů, čumilů, klaunů – jsou vždy především prostorem pro malbu samotnou. V posledních letech se jeho tvorba překlenula od malby portrétů a fiktivních hlav k samotnému myšlení a uvažování člověka, k jeho vědomí i nevědomí.

Pro vyjádření těchto obsahů uplatňuje Roman Franta nové obrazové motivy, jakými jsou nejen knihy, knihovny a skrumáže knih (jak ukázala jeho podzimní výstava v galerii Vltavín), ale i další běžné a každodenní předměty. Autor je vnímá jako společníky, které člověka provázejí životem a které současně fungují jako metafory lidského života obecně. Příkladem je motiv mísy, dózy nebo nádoby. Ta může zastupovat lidské tělo, mysl, vědomí i nevědomí, v nichž se směšují jednotlivé podněty, zážitky a dojmy podobně jako barvy, konkrétní předměty i abstraktní tvary. V Romanových obrazech připomínají mísy motiv květníku, a tak vedle různých věcí a předmětů může z nádoby vyrůstat šlahoun vegetace, kaktus nebo květina. Autor tak motivy volně propojuje, nechává je vzájemně prostupovat, čímž vytváří volný prostor pro hravé i vážné asociace.

Výstava Věci života představuje vedle nejaktuálnějších maleb také keramické objekty. °

Roman Franta: Věci života
IN Gallery (Marie Cibulkové 22, Praha 4)
20. 3. — 24. 4.