V brněnském kreativním hubu KUMST byly v polovině listopadu uvedeny výstavy, které se v rámci právě probíhajícího Měsíce fotografie věnují hlavně tomuto médiu.

Fotografie je živé médium. A to skrze nejrůznější tvůrčí cesty dokazuje mnoho autorů a autorek, včetně těch z nejmladší generace. Přestože tradiční fotografie, kterou limituje formát a plocha, je právě díky tomuto ohraničení živá, hledají se i její limity. Ty jsou ohledávány těmi nejmladšími fotografy v ateliérech, kterých pro studium fotografie není v Čechách zrovna málo. Přesto ale to primární, co je fotografii vlastní – a to výsek záznamu reality a její vizuální komunikace, je stále aktivně rezonující napříč generacemi jak diváků, tak tvůrců.

KUMST představuje pod názvem výstavy Vidět fotografii práce spojené s limitovanou fotografickou edicí revue FOTO – platformě, která už od roku 2012 zpřístupňuje čtenářům fotografickou tvorbu nejen tuzemských fotografů. Aktuálně jsou v prostorách brněnského hubu vystaveny tisky několika autorů a představují tak rozmanitost nejen pohledů na nejrůznější témata, ale i estetické možnosti, ke kterým lze skrze fotoaparát dojít a nikoli je pouze zachytit, ale také je vytvořit.

Specifickou citlivost v rámci práce s tímto médiem reprezentuje práce jednoho z nejmladších představených autorů – studenta fotografie pražské UMPRUM Edy Babáka. Do vínku mu pro jeho tvůrčí cestu bylo dáno intenzivně formativní prostředí rodinného zázemí – matka sochařka a otec grafický designér coby vstupní kvality pro autorův estetický růst jsou opravdu truhlicí, ve které lze najít nejrůznější východiska, experimentální postupy i řízení kultivovanosti citu pro vizuální nejen vnímání, ale i vyjadřování. Právě specifickou kultivovanost, kterou Babákova fotografie vycházející původně ze studia architektury, jež se po roce ukázala jako lichá, dovedla mladého fotografa ke studiu fotografie u Viktora Kopasze na pražské Hellichovce. Babákův cit pro záznam právě toho jediného momentu, ve kterém se věnuje hlavně vizuálnímu vyznění a to ať jakéhokoli tématu, je nezpochybnitelně výlučný a fakt, že je formován nejen rodinným a studijním zázemím, ale také spoluprací s dalším z českých současných výrazných fotografů – Vojtěchem Veškrnou, kterému dělal asistenta, přináší do jeho hledáčku silný arzenál, skrze který může do budoucna vytvořit výraznou autorskou gramatiku.

Užívání umělého dosvěcování je ve fotografie trendem, který se v poslední době opět objevuje. I Babák flash používá a vytváří tak skrze svébytnou kompozici výrazné vizuální výseče. Sám se snaží, aby si při tvorbě nepřestal hrát a tak jeho fotografie nevznikají cestou pouhého záznamu reality nebo stylizace, ale zachycením situací. Například právě situace, ve které před zorné pole aparátu házel předměty, které uměle dosvěcoval bleskem, jsou podobou právě takové hry. Fotografie může vyprávět příběh narativně – přiklání se pak už k filmovému umění, pro které je právě narace jednou z hlavních možností a zákonitostí média. Fotografie ale může stát zela autonomně a vypovědět nejen námět, ale hlavně jeho specifickou vizuální podobu, skrze jeden jediný snímek. Oproti jiným tvůrčím médiím je fotografie stále jedním z těch nejmladších – formativní mezník nastává také v roce 1952, kdy francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson vydává knihu Rozhodující okamžik (Images à la sauvette, Editions Verve, Paris) a ustaluje tento terminus technicus pro jakýsi moment, kdy je vše uspořádáno tak, aby měla fotografie patřičný výraz. Přestože je tento přístup nejvíce vlastní právě fotožurnalistické fotografii, rozhodující moment světla, tvarů i kompozice je právě i tím, který přináší mladý Babák na pole současné tvůrčí fotografie.

Výstava fotografií z edice FOTO, Cyril Zikuška: Reflection
KUMST (Údolní 19, Brno)
16. 11. — 22. 12.