Ve sklepě Švandova divadla se zabydleli bezdomovci. Dočasné útočiště jim zde poskytlo Divadlo LETÍ prostřednictvím Centra současné dramatiky, které podpořilo také vznik nové hry Romana Sikory – Sestup a vzestup pana B. Jejího nazkoušení se ujal režisér Ivan Buraj a do role pana B. obsadil hned tři herce, kteří se v ní v průběhu představení postupně vystřídají.

Divadlo LETÍ samo sebe v programu charakterizuje jako „nezávislé divadlo, které jako jediné v České republice cíleně uvádí pouze současnou dramatiku – všechny texty v české nebo světové premiéře.“ Za cíl si bere propagaci moderní, zejména evropské dramatické tvorby a již čtyři roky se věnuje svému projektu Centrum současné dramatiky. Jednou z jeho hlavních programových linií je tzv. Rezidenční program, jehož „základním principem je poskytnout rezidentům (dramatikům, režisérům atd.) takové finanční zázemí, aby mohli po nějaký čas, ideálně pak po jednu sezónu, v úzké spolupráci s divadlem a konkrétním inscenačním týmem vyvíjet text a jeho následnou inscenaci.“ V rámci projektu Český rok se své jevištní podoby dočkala i hra Romana Sikory Sestup a vzestup pana B., která byla uvedena ve dvou premiérách 28. 11. a 2. 12. ve Studiu Švandova divadla na Smíchově.

Bezdomovectví plné poezie
Hra vypráví příběh bankéře, který ze dne na den skončí na ulici a potýká se s drsným životem bezdomovce. Jak ovšem říká anotace k inscenaci: „Když něco dělá, musí to být pořádně. A když už nemůže být tím nejúspěšnějším bankéřem, bude alespoň tím nejúspěšnějším bezdomovcem. Pan B. totiž věří v neviditelnou ruku trhu, od které přijímá pohlavky i pohlazení.“ Objevují se zde jedna z nejběžnějších témat dramatiky současného západního světa, jako je individualismus v moderní tržní společnosti, kariérismus a honba za penězi, konzumní styl života anebo rasismus a ignorance k sociálně slabším. To vše je ovšem zabaleno do formy poněkud netradiční: hra plná narativních monologů je celá ve verších.

Nejde přitom o verš rýmovaný – Sikora pracuje převážně s přeházeným slovosledem, který je leckdy tak překvapivý, že působí velice komicky. Z tohoto verše vystupují herci pouze v chvilkové spontaneitě některých dialogů a ve výstupu Tomáše Kobra, jenž v určitém momentu opustí svou postavu, prohlásí, že v takovém nesmyslu hrát nebude, vysype ze sebe celou řadu nadávek a pokusí se odejít. Bohužel mu však technik odmítne rozsvítit v šatně a připomene finanční odměnu za výkon, a tak si Kobr o vysněném Národním divadle může nechat dál jen zdát a musí pokračovat v cihlami nahrubo vyzděném, neomítnutém sklepení Švandova divadla.

„Hledáte práci?“
Ve snaze naznačit, že bezdomovectví dnes může potkat úplně každého, i sebeúspěšnějšího byznysmena, se v hlavní roli Pana B. (a jeho červeném triku) v průběhu inscenace vystřídají všichni tři herci: monologem v nebi, výstupy v bance a proměnou v bezdomovce ji zahajuje Jan Lepšík a v bezdomovecké poloze ho poté postupně střídá Tomáš Kobr a Richard Fiala, od něhož roli na závěrečný nebeský monolog převezme opět Lepšík. Ten je také ze všech tří herců nejvýraznější, jelikož nejlépe pointuje Sikorovy verše a publikum si získává svým plamenným zapálením, jež mu září z očí. Herci pak ztvárňují také řadu dalších postav, ať už kolegů z banky, či přátel z ulice. Jedinou herečkou je zde Erika Stárková, která se rovněž postupně vtěluje do různých postav, od zákaznice v bance přes matku Pana B. až po bezdomovkyni. Prostor v inscenaci dostaly dokonce i dvě děti, které si získaly publikum vtipem a absurditou stylizovaných pohybů.

Celá inscenace Ivana Buraje se odehrává bez přestávky v jednom prostoru, který střídavě představuje jednotlivá dějiště pomocí hereckých přechodů a světelných proměn – výstupy v nebi, doprovázené operní hudbou z nahrávky, se například odehrávají na pohovce, na níž Lepšíka osvětluje bodový reflektor. Podlaha je potažena modrým kobercem a prostředí banky dotváří psací stůl a notebook; nejvýraznějším objektem je pak strakatá pohovka, která symbolizuje postupně nebeský odpočinek, čekárnu v bance i bezdomovecký kutloch. Stejně tak automat na kávu, stojící u stěny vprostřed zadní části scény, vykresluje zpočátku foyer banky, ale hodí se i do prostředí pouliční spodiny. Už o něco více účelově působí zařazení klavíru, na nějž doprovází své písně Erika Stárková. Do scénografie byl nakonec vtipně zapojen také reálný nápis „EXIT“ nad dveřmi do sálu, který se rozsvítil v okamžiku, kdy se Pan B. dostal do nebe.

Celá inscenace je více než pojednávanými tématy zajímavá spíše svou formou a ukazuje, že i pomocí skromných jevištních prostředků se dá dosáhnout skvělého výsledku, především díky vtipnému textu, pokud je i přes svou technickou náročnost zvládnut tak, jako v případě Sestupu a vzestupu pana B. Mně osobně divadelní zážitek navíc výborně dotvořilo okolí divadla se žebrákem na Andělu a lavičkou na Újezdě, dotazující se kolemjdoucích: „Hledáte práci?“ ∞


Roman Sikora: Sestup a vzestup pana B.
Divadlo LETÍ ve Švandově divadle na Smíchově (Štefánikova 57, Praha 5)
premiéry 28. 11. a 2. 12. • nejbližší reprízy
21. 1., 6. 2. 20:00