Filip Teller je dynamicky se rozvíjející herec, který od absolvování JAMU nepřestává fascinovat brněnské publikum. Kromě toho, že hostuje v Divadle Bolka Polívky, Buranteatru nebo v Divadle Tramtarie, profiluje se také jako herec autorských představení. Vede vlastní divadelní pořad s hosty s názvem Tell Or Show. V březnu uvedl brněnský Buranteatr hru německé autorky Rike Reiniger Cikánský boxer, kterou Teller v hlavní roli pojímá jako herecký monolog. V prosinci máme možnost vidět její 15. reprízu.

Proč jste se rozhodli inscenovat právě Cikánského boxera?
Původně měl být text Cikánský boxer od autorky Rike Reiniger pouze prezentován v rámci scénického čtení při příležitosti pietního aktu k uctění památky obětí romského holokaustu. Za tímto účelem mě oslovila Eva Dittingerová z Muzea romské kultury s tím, zdali bych neměl zájem tuto hru v rámci čtení odprezentovat. Jelikož jsem si netroufal pustit se do scénického čtení sám, bez režijního dozoru, oslovil jsem režisérku Gabrielu Krečmerovou (dnes už Ženatou), zdali by do toho nešla se mnou. Když jsme si text přečetli, byli jsme jím oba natolik nadšení, že jsme se rozhodli pro variantu nevytvářet pouze scénické čtení, ale rovnou celou inscenaci.

Jaká byla spolupráce jeden na jednoho – režisérka – herec?
Spolupráce byla velmi inspirativní a intenzivní. Alespoň z mého úhlu pohledu to pro mě bylo zkoušení, které mě v mnohém posunulo dál – v hereckém uvažování, v práci s režisérem, v tvorbě postavy. Do té doby jsem totiž tvořil především autorská představení nebo hostoval v kamenných divadlech, a to především v komických rolích. Cikánský boxer pro mě byla příležitost zahrát si vážnou roli, odvyprávět příběh na základě skutečné události a být při tom na jevišti hodinu zcela sám. S Gabčou jsme si rozuměli – netlačila mě do věcí, o kterých jsem nebyl sám přesvědčen, korigovala mé nápady a měla velkou trpělivost.

Jak jsi mohl pro tuto hru využít svá klaunská studia?
Především jsem tyto zkušenosti zúročil při vytváření tzv. „vedlejších postav“, které se ve hře objevují a které ztvárňuji sám. Abychom je odlišili od hlavního hrdiny, který příběhem provází, snažili jsme se s režisérkou, aby tyto postavy byly jemně karikaturní, až klaunské, někdy možná děsivé. Další princip, který je v klaunství poměrně často používaný, jsou střihy. Ty jsou v této inscenaci důležité a časté – ať už se jedná o střihy mezi postavami, situacemi či prostředím.

Jakým způsobem ses na tuto roli připravoval? Kromě herecké mám na mysli i intelektuální přípravu.
Co se týká hereckých příprav, tak jsme s režisérkou hodně hledali inspiraci ve výtvarném umění. Gábina chtěla, abych hledal obrazy, které pro mě mají souvislost s příběhem této hry. Během zkoušení mi pak říkala: „Teď zkus ve mně vyvolat pocit, jaký v tobě vyvolává tento obraz.“ Příprava zahrnovala samozřejmě i sledování filmů z dob druhé světové války a filmů o boxu. To je příjemná fáze – ležet v posteli a koukat na filmy. Chodil jsem i na tréninky, kde mě kolega, který boxuje, učil základy boxu – postoje, údery, pohyby. Intelektuální příprava probíhala samovolně. Jakmile se začalo zkoušet, začal jsem se i víc zajímat a dohledávat si informace. Zásadní byla prohlídka a přednáška v Muzeu romské kultury. To byl intenzivní náhled do historie životů Romů.

Dozvídáš se od publika nějaké ohlasy, které v tobě ještě rozšiřují Rukiho příběh?
Vím, že Ruki je postava, která v reálném životě existovala. Byl to Johann Trollman, mistr Německa v polotěžké váze, který byl zabit v koncentračním táboře. Na základě jeho příběhu vznikla celá hra Cikánský boxer. To je pro mě zásadní – vědomí, že někdo ten příběh opravdu zažíval, že nejde jen o text. Myslím si, že diváci v tom mohou vidět odkaz i do současnosti. Mají možnost díky hře nahlédnout do dob, kdy byli lidé utlačováni a ztráceli svobodu a lidskou důstojnost. Domnívám se, že dnes může i tato inscenace fungovat jako varování před tím, abychom si tyto základní svobody a práva nenechali opět vzít nějakou totalitní vládou nebo hlupáky, kteří mají mnohdy více moci než rozumu.


Cikánský boxer
Buranteatr (Kounicova 22, Brno)
nejbližší repríza 14. 12. 19:30 • 150 / 100 Kč