Dokaž, že jsi někdo!
S tématem radikalizace a extremismu ve společnosti se v poslední době setkáváme velmi často, ať se jedná o otázku migrace, nebo o postoj k válečnému konfliktu na Ukrajině. Nutnost řešit tento problém nedávno zvýraznil říjnový útok na LGBT skupinu na Slovensku, při čemž vraždil teprve devatenáctiletý mladík, který ke svému činu sepsal i manifest. Napadlo vás, jaké myšlenky takovému člověku běží hlavou? Jaké jsou jeho motivace? Velmi nevybíravý a upřímný vhled do této problematiky nabízí multižánrová a intermediální inscenace Commander souboru Farma v jeskyni, jejíž repríza dne 25. října byla pořádána právě na počest obětí již zmíněného útoku.
V dubnu 2020 dopadla estonská policie lídra krajně pravicové teroristické organizace s názvem Feuerkrieg Division (FKD), který si nechal přezdívat Commander a jemuž bylo teprve třináct let. Jak je to možné? Odpověď zní: Uplatnění gamifikace v rámci propagandy, což znamená zvyšování zájmu o konkrétní věc za pomocí herního prostředí. Apel na výkon funguje jako páka nad zmocněním se mladého jedince. Zrovna tato událost se stala inspirací pro vytvoření inscenace, která je pojmenovaná po hlavním aktérovi a citují se v ní fragmenty dialogů z komunikačního kanálu FKD. V režii Viliama Dočolomanského a dramaturgii Sodji Zupanc Lotker a Markéty Hrehorové se představení dělí do dvou částí, a sice filmu a fyzického divadla, které mezi sebou vedou velmi funkční konverzaci.
Prosím, snažme se o vzájemný dialog!
Obě zmíněné části představuji svébytná díla, která se však navzájem doplňují a mají společné barevné spektrum i leitmotivy. Například akvárko či prut, protože všichni aktéři jsou jakoby rybami, které někdo chytá na svoji udičku. Zároveň v obou prostředích panuje ponurost a studená barvitost, ať se jedná o černou, nebo tmavě zelenou. Projekce filmu visí nad jevištěm, které zeje téměř prázdnotou. Pouze v levé části je vytvořen prostor pro živý hudební doprovod, jenž někdy velmi nepříjemnými, ale opodstatněnými zvuky zdůrazňuje surovost celého tématu inscenace. Projekce zobrazuje jakési akvárko, ve kterém postupně dochází k proměně několika mladých lidí/ bytostí ve štvance radikálních myšlenek, jež pohlcují nejen je, ale jsou nebezpečné pro celou společnost. Divák poznává různé lokace od dětského pískoviště přes opuštěné budovy, ve kterých se zradikalizovaní jedinci schází. Frekventovaně se opakuje motiv ryby a volně se houpajícího herního ovladače v dětském pokoji, které odkazují ke všudypřítomné manipulaci vyvolané slovním psaným i mluveným projevem. Fyzické divadlo pak pod ním vytváří studii natočeného a citovaného, a naopak klade důraz nikoli na verbální výrazové prostředky, ale právě na emoční a fyzické pochody. Jednotliví aktéři mezi sebou v rytmu hudby vedou souboj, jeden se snaží druhého podmanit, a to například za pomocí využití zbraní a agrese. Lze se vůbec vyznat v tom, kdo je viník, a kdo oběť? V inscenaci se nesoudí, ale pouze předkládají podněty ke společenskému dialogu. Přece další soud vyvolává zas další, před čím tvůrci citlivým způsobem varují.
Kromě dialogu obou částí jsou pozoruhodné herecké výkony zejména dětských aktérů, kteří figurují v projekci, protože velmi mrazivé repliky podávají s ještě mrazivějším odhodláním a autenticitou, při tom do všeho dodávají paradoxně špetku lhostejnosti. Místy mluví jako stroje naprogramované nenávidět, čímž apelují na publikum, aby ztratili iluze o dětském světě plného dobra a naivních myšlenek. Zkrátka Viliam Dočolomanský dokazuje, že patří mezi režijní špičky a dokáže obdivuhodně pracovat i se zhmotněným zlem. Rovněž taneční kreace pracují akcentem na metamorfózy agrese, ať už intelektuální, či fyzické, a nelze se od nich odtrhnout. Černobílé vidění světa se v nich neuplatňuje, ale ten, kdo v jednom čísle představoval oběť, v druhém pokořuje agresora se stejnou dávkou násilí a negativní energie. Do toho všeho film i představení na sebe odkazují společně a vzniká jakási velmi otevřená výpověď o zlu panujícím v současném světě, před kterým se nedá skrýt ani ve vlastní ložnici. Je všude, i když ho nechceme vidět. Commander představuje jednu z nejpovedenějších sociálních sond, kterou jsem kdy měla možnost zhlédnout. Viliam Dočolomanský společně se svým týmem opravdu virtuózně předvedl, jak lze vést funkční dialog nejen napříč společností, ale i v rámci různých druhů umění.
Farma v jeskyni: Commander
DOX (Poupětova 1, Praha 7)
premiéra 13. 6. 2022