V záplavě podzimních kulturních událostí patří Pražské křižovatky k těm, které není radno minout. Letos se jejich program rozprostřel mezi říjen a listopad a právě teď přichází druhá festivalová vlna – dvě inscenace vycházející z osobních zpovědí, divadlo s důrazem na důležitost empatie a naši schopnost naslouchat.

Vlnka ve vlasech, oblak kouře a štiplavá chuť cigaret nebo výborného třešňového koláče. Zneklidňující, pulzující záběry hmyzu. Postavy nakreslené silnými tahy tuší. Fire walk with me. Řeč nemůže být o nikom jiném. Existuje jen pár umělců, jejichž příjmení se promění v přídavné jméno – a to se následně nadužívá. A přesto se pořád dokola ptáme: Co to vlastně znamená, když se řekne, že je něco „lynchovské“?

Architektura kulturních institucí není neutrální – ovlivňuje, jak vnímáme umění, jak se v prostoru pohybujeme a kdo se v něm cítí vítán. Tento text porovnává tři typy výstavních prostor v Praze – státní, soukromé a alternativní – a ukazuje, jak se v nich odrážejí různé podoby moci, estetiky i přístupu k publiku.

Jak zní 50 klavírů současně? A jak lze rozeznít jeho jednotlivé součásti pomocí elektroniky? Co za nápady se rodí v hlavách těch nejproslavenějších současných skladatelů a jaké budou světové premiéry jejich mladých českých kolegů? Jak to vypadá, když špičkový soubor soudobé hudby poprvé čte novou skladbu?

S tématem radikalizace a extremismu ve společnosti se v poslední době setkáváme velmi často, ať se jedná o otázku migrace, nebo o postoj k válečnému konfliktu na Ukrajině. Nutnost řešit tento problém nedávno zvýraznil říjnový útok na LGBT skupinu na Slovensku, při čemž vraždil teprve devatenáctiletý mladík, který ke svému činu sepsal i manifest. Napadlo vás, jaké myšlenky takovému člověku běží hlavou? Jaké jsou jeho motivace? Velmi nevybíravý a upřímný vhled do této problematiky nabízí multižánrová a intermediální inscenace Commander souboru Farma v jeskyni, jejíž repríza dne 25. října byla pořádána právě na počest obětí již zmíněného útoku.

Zúžit realitu na jedno téma, které se line okolo kritické reflexe digitálního světa, je cílem projektu rozšířené výstavy #DATAMAZE – Datové bludiště v Centru současného umění DOX. Koncept výstavy se vyvíjí v čase a aktuálně tak reaguje na nejnovější fenomény, které se právě v souvislosti s touto problematikou objevují.

Deník není jen blok v zásuvce nočního stolku, do kterého ukrýváme naše myšlenky a prožitky. Deník může být i kresba, koláž, zaznamenávající plynutí času, začátek a konec jedné epochy. Výstava VIVA LUBOŠ PLNÝ! nám kromě jiného takovéto netradiční záznamy představuje. Seznámit se s tvorbou tohoto umělce, jediného českého zástupce na loňském Bienále v Benátkách, se nyní můžete v Centru současného umění DOX až do 12. března 2018.

Skrze moderní média můžeme v reálném čase sledovat ledacos: od pasoucích se zvířat v severských lesích přes jízdu vlakem zimní krajinou až po válku a brutality páchané uskupením známým jako Islámský stát. Denně nám tak před očima prolétají desítky obrazů z celého světa. Celkový obraz nám však uniká, jak se pokouší ukázat výstava Před očima: Příběhy Iráku.

Až do konce srpna můžete v Centru současného umění DOX navštívit výstavu „Víření prachu“ na české scéně poněkud opomíjené osobnosti – sochaře a malíře Richarda Kočího (* 1954). Přehlížení je úděl velké části umělců jeho generace, jež se po revoluci vrátila z emigrace a měla problém se etablovat na naší malé scéně, protože viditelnost zajišťují spíše kontakty než tvorba.

Narodili jsme se do doby, v níž peníze hrají zásadní roli. A kdo tvrdí opak, je pózista a nebo patří k ideové menšině. Jakou ale roli hrají finance v uměleckém světě, kde se za jejich pomoci rodí nová díla, nebo jakým způsobem může umělec tento ekonomicky nerovnoměrný svět bojkotovat? Je to vůbec možné? Pokud ano, jakým způsobem? Na podobné otázky se snaží nalézt odpověď výstava v uměleckém centru DOX.

Jakým způsobem tvoří kubánští autoři mladší generace, kteří svými výtvory reflektují nejen politickou situaci na Kubě? Jak umění využívají k propagaci nesouhlasu s diktaturou, která tam stále přetrvává? Různorodý umělecký pohled na vládu s neomezenou mocí můžeme nalézt v Centru současného umění DOX, v němž se představuje pětice kubánských tvůrců.

Soubor Farma v jeskyni na konci ledna uvedl svou novou inscenaci Odtržení. V centru současného umění DOX proběhla intenzivní scénická studie společenského fenoménu hikikomori.

Více než dvacet umělců z celého světa vyjadřuje svůj postoj k rozličnému politickému dění. Výstava „Brave New World“ v centru současného umění DOX se týká nás všech. Nezavírejme oči před tím, co se okolo nás děje.

Kdybychom chtěli vidět, jak vypadá ruský soudní proces v praxi, běžně bychom nejspíš neměli možnost něco takového zjistit. Ani letadlem to do Moskvy není zrovna blízko a jazyková bariéra by mladším generacím bez základů ruštiny mohla činit potíže. Simulace takového procesu se ale nyní dá najít i v Praze. Místo letadla pojedeme metrem a obejdeme se i bez znalosti azbuky.

Umělec Jean Dubuffet byl prvním, kdo tvorbu psychicky nemocných tvůrců uchopil pojmem. Syrové umění, pod kterýmžto termínem je známo nám, nazval art brut. Jak taková tvorba vypadá a čím se liší od té institucionalizované?

I to nejvíce objektivní tvrzení je subjektivně zabarvené. Nelze jednoznačně definovat něco neexaktního, co je postavené na myšlence a vzájemných souvislostech. Bude to vždy úhel pohledu, který je nutně zabarven. Nebo dokonce zmanipulován.

Téměř pětiměsíční pozornost v hlavním výstavním prostoru Centra pro současné umění DOX získalo dvanáct fotografů světového významu. Ta jejich se skrze fotoaparát poutá k Izraeli a Západnímu břehu Jordánu.

Od 13. do 19. srpna se bude v Praze konat druhý ročník kulturního a lidskoprávního festivalu Prague Pride.