Zúžit realitu na jedno téma, které se line okolo kritické reflexe digitálního světa, je cílem projektu rozšířené výstavy #DATAMAZE – Datové bludiště v Centru současného umění DOX. Koncept výstavy se vyvíjí v čase a aktuálně tak reaguje na nejnovější fenomény, které se právě v souvislosti s touto problematikou objevují.

S rozvojem internetu a digitálních médií nastala nová éra prostoru, ve kterém lidstvo funguje a se kterým se učí vypořádat. S jeho neomezenými možnostmi, které dokazuje neustále se rozvíjející digitální prostředí a důsledky, které z jeho užívání pramení, se setkáváme častokrát nevědomě a ještě častěji jsme jeho součástí, ani bychom si to vůbec uvědomili a dokonce – aniž by se nás na to někdo zeptal.

Jádrem výstavy je časová osa internetu. Ta diváky seznamuje s téměř padesátiletou historií tohoto média. Za tuto dobu se otevřel uživatelský svět, o kterém už dnes víme, že nemá pouze jednu vrstvu, ale lze se nořit i do jeho hlubin, jejíž obsah není přístupný pomocí klasických webových vyhledávačů. Jsou označovány jako deep web a dark net a diskutovány jsou právě kvůli svým možnostem, které nabízí. U dark netu se jedná hlavně o možnost nelegálních aktivit – od koupě nejrůznějších věcí jako jsou zbraně či drogy. Tuto platformu konfrontovala svou kritickou intervencí umělecká skupina !Mediengruppe Bitnik akcí Random Darknet Shopper (Náhodný nákupčí na darknetu): sbírka pořízená botem (2014–2016). Jejich projekt poukazuje na umělou inteligenci, která může vykonávat činnosti jako člověk. Například si po dobu výstavy samostatně objednávat předměty, které jsou pak její součástí. Na jednu z jejich výstav objednal robot tabletky extáze, které nakonec zabavila policie. Svým aktem se skupina dostala k otázce, kdo je vlastně zodpovědný za tento čin – umělec nebo digitální systém?

Další – z dnes už běžně v uměleckém prostředí reflektovaný fenomén – kamery streetview mapující veřejné prostranství a zaznamenávající jej do celistvé sítě, se stále potýká s paradoxy, na které se umělci snaží upozorňovat. Zaznamenat veřejné prostředí a přitom uchovat skrytou identitu nespočetného množství lidí, kteří jím prostupují, je stále technologicky nedořešená věc a je jen otázkou mnoha desítek hodin, kdy hledač tváří nalezne tu s nerozostřenou identitou. Italský umělec Paolo Cirio ve svém projektu Přízraky z ulice (2012–2018) pracuje s kamerami streetview také; jeho záměrem je navrátit „ukradené“ lidské postavy z digitální datové sítě do původních míst. Vybere záběr postavy, v životní velikosti ji vytiskne a vylepuje ji na původní místo, kde byla kamerami zachycena.

Stejně tak známá škála, která nás nedovolí pustit dále v registraci, zvolíme-li si příliš jednoduché heslo. Tedy jednoduché ve smyslu kombinací znaků. Přesto ale velká i malá písmena a množství čísel nejsou zárukou ochrany uživatelského účtu. Německý umělec Aram Bartholl vydal soubor osmi knih Zapomněli jste heslo? (2013), které obsahují 4,7 milionů hesel ukradených hackery sociální síti Linkedln v červnu 2012. Můžete si tak knihu prolistovat a své vlastní heslo v ní najít.

Projekt #DATAMAZE – Datové bludiště, jehož autorem je Michal Kučerák, bude v Centru současného umění DOX přístupný dva roky a návštěvníkům umožní kritickou konfrontaci s právě se objevujícími fenomény digitálního světa. Vedle stálé expozice, která bude pravidelně poskytovat prostor digitálnímu umění, bude #DATAMAZE fungovat také jako otevřené pracoviště, kde budou probíhat improvizované workshopy a setkávání. Jeho součástí bude knihovna s virtuálními i tištěnými publikacemi a bude určené především vzdělávání a sebevzdělávání v oblasti digitální tematiky. ∞


#DATAMAZE – Datové bludiště
Centrum současného umění DOX (Poupětova 1, Praha 7)
8. 6. 2018—8. 6. 2020