Každému z nás se zdají sny. Někdy jsou sladké jak cukrová vata na matějské. Někdy to jsou noční můry kyselé třeba jako višně. Obětí dražby se v nejděsivějším snu nemusí stát jen sad, ale vy sami. Krása snů je ovšem v jejich surreálnosti a nečekaných zvratech, při kterých se může stát cokoliv. Přeházet se mohou postavy, místa, jména, časy, autoři i slova. Snovou hru ešuDávotěvS aneb Světová duše uvádí Divadlo na Orlí jako první činoherní premiéru letošní sezóny.

Jde o změnu nebo spíš o výzkum na jevišti. Autorka a režisérka Oxana Smilková spolu s letošními absolventy činoherního herectví Divadelní fakulty JAMU vzala Višňový sad a Racka a spíše než na jejich obsah se zaměřila na to, co je pro Čechova tak typické. Skrytý význam, který zůstává uschován mezi slovy. Ono nevyřčené skýtá nekonečný prostor pro novou a novou interpretaci. Název celé inscenace – Světová duše – si Smilková vypůjčila od samotného Trepleva, který svou hrou hledá nové formy herecké tvorby a divadelního umění.

Dražba světového umění
Celý děj se odehrává jako noční můra komorníka z Višňového sadu Firse. Pro propojení obou nadčasových her se rozhodla Smilková vzít jejich nejzásadnější okamžiky. Pro Višňový sad je to rozhodně dražba. Tentokrát se nejedná o dražbu sadu, ale rovnou uměleckého bohatství naší civilizace. Nechybí dílo Mozartovo ani Leonarda Da Vinciho. Jeho krásná Gioconda se tomu všemu možná jen směje. Postavy Čechovových her se ale rozhodnou jednat, a to pod vedením autorova alter ega Trepleva. Ten postavy provádí jejich proměnou a změnou vnímaní sama sebe a vlastního jednání. Přichází tak zásadní okamžik z Racka, kdy Treplev uvádí svoji Světovou duši.

Kdyby chyby
Jak hlásá sám podtitul, na scénu přicházejí osudy zařazené mezi slova, a to včetně postav. Doslova tak vzniká Raněvský, který je ve Višňovém sadu redukovaný na poznámku. Aby obhájil hodnotu klasického umění, nemůže být ovšem obyčejným Raněvským, který umřel nepoznán, ale stává se profesorem šmrncnutým tak trochu Rudolfem Steinerem.

Na pevných základech klasiky se staví nová nadstavba, ve které nechybí ani nesmrtelná mimočasová láska. Ale jsou věci, které nezmění ani sebevětší přestavba. O to ani nejde. Důležité je pochopit, proč se postava nevymaní z autorova záměru a vždycky se někde najde přebytečná kulka.

Z Racka plameňák
Představení má nepochybně pedagogický záměr. Oxana Smilková umožnila letošním absolventům nahlédnout za hranice autorství a herecké svobody v tvorbě postavy. K tomu mají mladí herci možnost ukázat své hudební kvality, a to jak pěvecky, tak instrumentálně.

Právě myšlenka umožnit postavám, aby tak nějak jednaly za sebe a plnily si svoje přání i obavy, obhajuje někdy až bizarnost a komičnost představení. To je nejspíš k účelu nevyhnutelné, a tak se není co divit, že při západu slunce se s červánky mění Racek v plameňáka. ∞


Světová duše
Divadlo na Orlí (Orlí 19, Brno)
premiéra 5. 9. • nejbližší reprízy po 3. a út 4. 12.