Tajuplný herec, který překvapuje svojí civilností. Hraje natolik do hloubky, že máte o něj strach. Přitom dovede zůstat nad patosem. Čím lehčí přístup, tím palčivější dopad. Brtko z Obchodu na korze (v režii Jiřího Pokorného), spisovatel z Hladu Knuta Hamsuna (v úpravě Vojtěcha Bárty a režii Jana Friče), Alfred v Ibsenově Eyolfovi (v režii Ivana Buraje) – Matěj Nechvátal.

Jako herec pracujete neustále se slovy. Pamatujete si, jaká literatura vás v životě hluboce zasáhla, případně jaká vás dosud „magicky“ zasahuje?
Patřím k těm šťastným dětem, kterým jak rodiče, tak prarodiče četli. Zasáhlo mě toho poměrně hodně. Rád se vracím zvláště ke Kainarově sbírce Nevídáno neslýcháno a k dětským knížkám od Roalda Dhala. Sám jsem začal víc číst až na nižším gymnáziu. Tenkrát jsem objevil Charlese Bukowského, který mě provázel celou prepubertu, a do toho jsem hltal, co mi přišlo pod ruku, od povinné literatury diktované školou přes Feuchtvangera, Windera, Hesseho, Beatniky, Čechova, Sapkowského, Olbrachta, Řezáče. V zásadě dost nekoncepčně.

Od chvíle, co jsem nastoupil na DAMU, čtu dost málo, v zásadě jenom divadelní texty a doprovodnou literaturu k jejich tématům.

Teď po delší době jsem si udělal radost a jen tak z plezíru si přečetl Republiku učenců od Arna Schmidta (OPUS, 2017) – vřele doporučuji!

Dosud mě hluboce „magicky“ zasahuje literatura, se kterou jsem se seznámil během společných projektů s Janem Kačenou, ať už se jedná o Píseň o perle a další gnostické texty objevené během minulého století v Nág Hamádí, nebo Jodorowského Psychomagii či de Fombellova Tobiáše Lollnese.

V Liberci milovníkem, v Praze neurotikem

Obdivuji vaše výkony, zejména pak ztvárnění spisovatele H ve hře Hlad. Považujete za náhodu, jaké role si vás nacházejí?
Kromě pár drobných výjimek v divadle Na Fidlovačce a během dvouletého angažmá v Liberci jsem většinou dostával role fanatiků, psychotiků, neurotiků, rozervanců a jinak intelektuálně nebo sociálně vyšinutých jedinců. Dílem mám k těmto charakterům nějaké mentální předpoklady, dílem mě baví, asi proto jsem v tomto typu obsazován. Což sice neznamená, že bych si občas nechtěl zahrát něco jiného, ale obávám se, že po těch posledních letech bych udělal vyšinutce i z krtečka. (smích)

Plete se vám fantazie do života, jak a kdy?
Tak plete. Ale žije snad na světě někdo, komu by se nepletla, ať už třeba ve formě snů o vlastní budoucnosti nebo coby únik před všední, a ne vždy zábavnou skutečností?

A jestli se ptáte, jestli dokážu odlišit jevištní bytí od bytí, řekněme, všedního? Tak ano, s vypětím všech sil! (smích)

Dobře vyměřená koordinace

Jak vystupujete z role? Je pro vás po představení těžké vrátit se zpět do svého těla a duše?
Když hraju, tak nikdy neopouštím svoje tělo. Naopak mám pocit, že na jevišti si ho – jeho řekněme hmotu a energii – uvědomuji často mnohem intenzivněji. Jen drobných zranění, která utržím občas na jevišti, si povětšinou všimnu nejdřív doma ve sprše nebo druhý den ráno. A co se duše týče? Nevím, nejsem herec žádné konkrétní metody. Vždycky jsem se snažil spíš stavět roli samozřejmě v souladu s textem a pokyny režiséra, ale hlavně ze sebe a z nějakých styčných bodů, které mám s hraným charakterem společné, na bázi jakéhosi tušení, jak bych v daných okolnostech jednal sám. To je asi i dílčí odpověď na vaši otázku, proč si mě určitý druh rolí „nachází“.

A vystupování z rolí? Dřív to bylo těžší, zvlášť na DAMU, kdy do všeho šel člověk okamžitě po hlavě, všechno muselo být až na dřeň atp.. Ne že by to tak být nemuselo, ale myslím si, že už dnes umím líp rozložit síly a v rámci určité osobní psychohygieny se snažím si některé věci nepouštět až tak natěsno k sobě – úplně se s nimi neztotožňovat a udržet si nějaký vnitřní odstup a nadhled.

Ale vlastně jsou to kecy, občas vás to strhne, ani nevíte jak, a občas můžete potit krev, a stejně hrajete tužku, i když to minule bylo úplně skvělý.

Vlastě mi nejvíc vyhovuje, když je možnost se po představení posadit s kolegy, ideálně i s režisérem nebo dramaturgem, a rovnou si říct, co bylo dobře a co bylo špatně, ale ne vždy je to bohužel možné. Ale nejrychleji si takhle uvědomím, že to byla, je a zase bude jenom hra. ∞


Obchod na korze
DUP39 (Charvátova 10, Praha 1)
čt 5. 4. 19:30

Hlad
Eliadova knihovna (Anenské nám. 5, Praha 1)
ne 29. 4. 19:00