Jedna noc, šest lidí, tři příběhy. Bezdomovec miluje nemocnou pouliční muzikantku, ale bojí se ji oslovit. Dva homosexuálové v baru hledají blízkost, ale nechtějí se přiblížit. Muž omylem zazvoní u dveří a žena, která mu otevře, ho pozve dál. Postavy o svých setkáních trochu vyprávějí a trochu je znovu prožívají. Nejde o velké dějinné události, spíš o obyčejné příběhy lidí ve velkoměstě, lidí, kteří jsou hodně sami, ale na chvíli taky spolu. Tři životní situace podané se syrovostí, intenzitou a naléhavostí, která bere dech.

Tak zní anotace k inscenaci SPOLU/SAMI, kterou uvádí Činohra Národního divadla na Nové scéně. Německá autorka Anja Hillingová (1975), z jejíhož pera hra pochází, je stálicí na německých i rakouských scénách. Upozornila na sebe ještě jako studentka tvůrčího (dramatického) psaní v Berlíně. Její prvotina Hvězdy z roku 2003 byla uvedena formou scénických čtení doma i v zahraničí a autorka za ni dostala cenu Drážďanské banky. Následovaly další hry a další úspěchy – mezinárodní koprodukce a inscenace v několika zemích Evropy. U nás byla ve scénickém čtení uvedena hra Monzun (2005, divadlo Letí) a Černé zvíře smutek (2001, Studio Marta na brněnské JAMU). Hillingová bývá považována za jednu z nejúspěšnějších současných německých autorek.

Hra, kterou uvádí Národní divadlo pod názvem SPOLU/SAMI, se v originálu jmenuje Protection. Autorka ji napsala v roce 2005 a získala za ni řadu ocenění. Inscenována byla hned následující rok v Divadle Maxima Gorkého v Berlíně. Motto hry převzala z písně Protection britské skupiny Massive Attack: I can’t change the way you feel / But I could put my arms around you (S tím, jak ti je, nic neudělám, ale vždycky tě můžu obejmout). V tomto dvojverší se do značné míry skrývá paradox pozoruhodné hry: nedokážeme se do sebe vzájemně vcítit, zbývá nám jen objetí. Jenže šestice postav, se kterými se diváci potkají v inscenaci Daniela Špinara, ani toho nedosáhne.

Hillingová hru rozdělila do tří částí. První nese titulní název, což česky znamená např. ochrana, druhá se jmenuje Fantomové a třetí Nadiny oči (a tady také došlo k posunu, protože původně to jsou Nazifiny oči).

Hrdinové první povídky jsou dva bezdomovci. Ona je bývalá hráčka na basu, on bůhvíco. Ona se živí pouliční hrou, on postává před obchoďákem a za pár drobných otevírá nakupujícím dveře. Dlouhé měsíce ji pozoruje, ale když ji konečně osloví, už je pozdě. Jako Lucy se představí čerstvá posila souboru, herečka Alena Štréblová, Valacha, „muže s kobylím ksichtem“, hraje David Matásek.

Fantom je přelud, přízrak, vidina, ale také klamný jev, zdánlivě či uměle vytvořená skutečnost – a význam tohoto slova se realizuje ve druhé části ve všech myslitelných významech. Marco žije iluzorní život v gay klubech, kde hledá lásku úplně marně, Marc – tenhle nedostižný krasavec – se do nich vrací po těžkém úrazu. Přišel jen o nohu, což možná oblečení skryje, ale získal fantomy, s nimiž nedokáže bojovat. Dvojici s téměř identickými jmény ztvárňují Filip Rajmont a Igor Orozovič.

Sex není láska, ale někdy je těžké to odlišit. Když Leon (Martin Pechlát) jednoho dne omylem zazvoní na Nadiny (Tereza Vilišová) dveře, má pocit, že se snad okamžitě zamiloval. Jenže někdy člověk není tak docela pánem svých pudů a za cizími dveřmi, zejména je-li jeden oblečený na kostýmovanou párty, se z něj může stát zvíře. Záhadná povídka o nedorozumění plynoucím také z odlišných národností (proto v ND z Turkyně udělali Ukrajinku) přináší spíš otázky než odpovědi.

Hra Anji Hillinové je ve všech ohledech vzrušující a překvapivá. Nepoužívá tradiční dialog – postavy o sobě mluví ve třetí osobě, spíš vyprávějí, než konají, o to silněji a emocionálněji pak působí mikrosekundy, v nichž se k sobě skutečně obracejí. Je to hra, jejíž smutek těžko skrývat, ale přesto je silná, působivá, dojemná, protože koneckonců není o ničem menším než o lásce. º


autor: Martin Kámen