Na počátku jest tuctový příběh. Příběh nezřízené lidské touhy, sobeckosti, nenávisti a pomsty, už tolikrát zpodobněný (jak v mýtech a řeckých bájích, tak i v moderní literatuře, filmu, zároveň žitý v Betonové zahradě dnešního světa etc.). Ladislav Klíma v Utrpení knížete Sternenhocha (UKS) uchopil téma na svou dobu dosti výstředně, zaujal expresivitou i excentričností, resp. nebývalou otevřeností i vulgaritou. A v duchu evropského literárního kánonu pasoval banalitu na hrůznou ošklivost. Ivan Acher s tvůrčím týmem – obdařen řemeslným umem a múzickým nadáním – přetavuje tento jurodivý kadlub s obdivuhodnou imaginací a fantazií.

Kdo se setkal s textem L. Klímy, tak dobře rozumí, proč je řeč právě o ošklivosti. Svět ukrytý v šílencově hlavě, plný morbidit, oplzlosti a obscénnosti rozličného druhu, děsu, krutosti… Láska a žárlivost v nejzvrácenější podobě. Nenávist a pudová touha. V příběhu jednoho člověka nabývá až panoptikální grotesknosti, velké nadsázky a černého humoru.

To je odrazovým můstkem taneční opery Sternenhoch na jevišti Nové scény Národního divadla.

Ivan Acher je autorem hudby i libreta, které nechal přeložit do esperanta. Se zpěvností jeho vokálů, evokujících exaltovanost italské opery, má již bohaté zkušenosti (viz Vévodkyně a kuchařka, Reduta, Národní divadlo Brno) a ve svém operním debutu je plně zúročil. Navíc tvůrčí tým dokonale naplňuje princip žánru opery, tj. synestezie v umění, spojení hudby, slova, obrazu (díky němuž opera byla svého času vrcholem lidské dovednosti v oblasti umění). Divák tak spatří, řečeno dnešním jazykem, uhrančivou „multimediální“ show, dekadentní kabaret. Obrazností může někomu připomínat rej přízraků o svatojakubské noci, satanskou mši či zhmotněnou imaginaci Bulgakova románu Mistr a Markétka.

Dokonalá souhra režie (M. Dočekal krom jiného využil zkušeností z Divadla komedie za dob D. Pařízka a PKD, kde UKS v roce 2007 nastudoval a I. Acher již pro toto představení komponoval hudbu a kratičkou árii Helgy přenesl „jako šém“ i do opery ND), hereckých a pěveckých výkonů (témbr Vandy Šípkové nejednou vyvolá mrazení v zádech, stejně tak působí tenor i kontratenorové polohy hlasu Sergeje Kosťova, rovněž tak i hra na housle a violu čarodějnice Kuhmist v podání Terezy Marečkové, např.), scénografie, výpravy, hry světel, kostýmů, tance… (O precizní choreografii se postarala Lenka Vagnerová.)

Pomalu nestačíte vnímat vše, co se na jevišti děje. Podmanivé rojení. I hudební – spojení vysokého a nízkého, zvuk akustických nástrojů i industriálních zvuků, operní zpěv i drum’n'bassové beaty, hudební minimalismus i bujaré kabaretní zpěvy. S trochou nadsázky obrazy mají zvuk i chuť a hudba i zpěv se vám zarývají pod kůži. A ať se budete snažit sebevíc, tak rodící se krásu do slov nevtěsnáte. Můžete však být stále svědky tohoto ojedinělého zrození… ∞


Sternenhoch
Nová scéna (Národní 4, Praha 1)
premiéra 7. 4. 2018 • nejbližší repríza čt 21. 3. 20:00



text: Petr Kilian