O Austrálii toho víme žalostně málo, zejména když dojde na kulturu, a co teprve na divadlo! Českou republikou se úspěšně „prohnala“ Noc bláznů australského dramatika Louise Nowry… A dál? Možná tak ještě Král Krysa Jamese Clavella, původně román, který se na českých jevištích objevuje od sedmdesátých let. Nová scéna přichází s Fineganem Kruckemeyerem (* 1981) a jeho hrou Na moři, zírám nahoru – těžko říct, jestli se o Austrálii z této hry něco dozvíme, ale v každém případě budeme mít šanci setkat se zase s úplně novým pohledem na svět.

„Svět je velký a zajímavý,“ řekl autor v jednom z rozhovorů – a to zcela zásadně charakterizuje i Moře. Kruckemeyer jako by svou hrou obsáhl, doslova objal celý glóbus. Pět postav se nachází ve zcela odlišných životních (a hlavně geografických!) situacích, přesto je spojuje řada motivů, a díky nim se v určitý okamžik jejich osudy protnou. Volnost, s jakou autor nakládá s realitou, prostorem a časem, řada surreálných, magických okamžiků, dělá ze hry víc než jen popis života „tady a teď“. Díky jeho obraznosti se před námi odvíjí série příběhů, které by se nikdy nemohly stát, a přitom jako by se děly dnes a denně. Kdo by neznal strach ze smrti, z pojmenování věcí pravými jmény… a taky lásku.

Nebude tak těžké identifikovat se s Calebem (Jiří Suchý z Tábora), klukem, který tak moc hledá náplň života, až si ho zanese řadou nesmyslů (kdo to kdy slyšel – hrát kriket poslepu!). Držíme mu palce, když se seznámí se Sylvií (Magdaléna Borová), zvláštní dívkou, která dokáže všechna kouzla na světě – kromě toho, že neumí vydržet chvíli na jednom místě. Chápeme nerudného Noaha (Petr Vaněk j. h.), mladého vdovce, co nikdy nepřijal smrt své krásné ženy Sofie, štve nás, ale souhlasíme s tím, aby se z Bristolu vydal Evropou hledat místo, kde se narodila, koneckonců na cestě se dějí různé věci. To dobře ví Němka Elise (Lucie Štěpánková j. h.), která večer co večer usedá do auta, předstírajíc, že jízdou uspává svého chlapečka, aby unikala před svými myšlenkami na cestě od manžela k milenci. Přitom lásky je v ní tolik – dokáže ji hromadit, ne nahrazovat jednu druhou. Putuje i Řekyně Emma (ale to je jen přezdívka, ve skutečnosti je to Islanďanka – v podání Lucie Polišenské), nesmí už nikdy přistát u břehu, aby nikomu nepřivodila smrt.

Čteme tuhle zvláštní kouzelnou australskou hru a rozkládáme před sebou mapu světa. Jezdíme prstem z místa na místo a uvažujeme, co a kde se mohlo stát… A přitom je to vlastně lhostejné. Důležitý je magický svět Kruckemeyerova textu. A ten funguje skvěle. º


Na moři, zírám nahoru
Nová scéna (Národní 4, Praha 1)
premiéra čt 9. 3. a po 13. 3. 20:00 • další reprízy pá 17. 3. a ne 26. 3. 20:00 • 290 Kč


autor: Marta Ljubková