Je tu březen, období posledních maturitních plesů, prvních záblesků jarního počasí, ale také konec divadelního festivalu Malá inventura a začátek Velké inventury v regionech. A proto jsem se sešla s hlavní organizátorkou Adrianou Světlíkovou, abych jí položila otázky, které zajímají nejen mě, ale možná i vás.

Kdy a jak festival Malá inventura vznikl?
Festival vznikl před devíti lety z iniciativy občanského sdružení Motus, který provozuje Alfréd ve Dvoře. Motus byl také iniciátorem vzniku našeho sdružení Nová síť, které už momentálně festival pořádá.

Existuje v zahraničí nějaký podobný projekt?
Tento festival je unikátní záležitost, nevím o žádném jiném festivalu podobného typu, který by provozoval nové divadlo.

Jaké jsou principy výběru programu?
Není tady žádná dramaturgická komise. Dáváme svobodu výběru každému produkčnímu domu nebo organizaci. Ty nasadí dva projekty, o kterých se domnívají, že jsou nejlepší. A pak jdou s „kůží na trh“.

Kromě toho, že Malou inventuru organizujete, jste zároveň i producentkou dvou projektů, které tento rok budou uvedeny – mohla byste mi o nich něco povědět blíže? Jaká je historie představení Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát? Jak vlastně vznikl tento neobvyklý koncept?
Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát je velice výjimečná záležitost. Jedná se o divadelní komiks na jevišti, v seriálovém podání má už jedenácté pokračování. Vznikl před lety, přesné datum si nepamatuji, jelikož představení nebyla uváděna pravidelně. Nápad samotný se zrodil v divadle NABLÍZKO, které mělo stálou scénu v Malém Nosticově divadle na Kampě, v rámci představení Monstrkabaret Freda Brunolda. Po skončení činnosti divadla tento projekt pokračoval jako jediný a já mu dělám produkci dodnes, jelikož jsem k němu měla skutečně blízký vztah. Diváci mají letos možnost představení zhlédnout v divadle Komedie, kde se pravidelně každý měsíc uvádí, a v rámci festivalu také v divadle Archa. Specialitou je, že herci dostávají scénáře pár dní před představením, takže na jevišti čtou scénář naživo v podstatě poprvé nebo podruhé, tím pádem je Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát velice živá záležitost. Pro herce i trochu adrenalinový sport. Texty píšou absolventi FAMU Džian Baban a Vojtěch Mašek. Na tohle všechno pak navazují ještě filmy a především komiksy, které vydává nakladatelství Lipnik. Zatím každý rok vyhrály cenu Muriel za nejlepší původní komiksový scénář. Ještě bych ráda dodala, že v rámci festivalu Malá inventura je možné naposled vidět jedenáctý díl tohoto představení, protože od příštího měsíce bude uveden už nový díl. Každý se totiž i přes velký zájem diváků hraje jen čtyřikrát a pak se zderniéruje a jde se dál.

V rámci festivalu Malá inventura uvádíte představení Casablanca Therapy. Proč na toto představení vyrazit, co od něj očekávat a o čem vůbec Casablanca je?
Casablanca Therapy je prvním případem, kdy my jako čeští producenti děláme mezinárodní projekt. Představení má za sebou už tři sezóny po Evropě a teď se podruhé vrací na prkna divadla Alfréd ve dvoře. A čím je dále výjimečné? Režíruje ho slovinský režisér Bojan Jablanovec, který je na divadelním poli velice uznávaný. Jeho pracovní styl vychází z metod Grotowského, což znamená, když to řeknu lidově, že se s herci zavře na pár měsíců a tam s nimi pracuje a snaží se z nich vyždímat maximum. Dodává také velký prostor autorství, což je vlastně základem nového divadla. Tenhle typ představení je vlastně jediný v Čechách, jelikož je velice interaktivní. Herci během představení odkrývají opravdu všechno. Talent, svůj příběh, kreativitu i svá těla – vystupují nazí. Na konci vyzvou diváky na jeviště a ti mají za úkol na ně sahat podle instrukcí, které mají napsané v laptopech. Trošku to připomíná takovou hippie éru. Ale všechno to má hlavu a patu. Jednotlivé příběhy spojuje téma lásky, ať už v negativním nebo pozitivním smyslu, fetiš, touha po lásce, fyzickém kontaktu, prostě takové ty věci, nad kterými často nemáme čas se ani zamyslet.