Rekonstrukce. Čekáme ji u zchátralých domů, u svého nového bytu, u vzpomínek a obzvlášť u policejního vyšetřování. Předpokládali byste však, že se s ní setkáte na jevišti? I to je ale možné. Přesnou a faktickou rekonstrukci „Mašínů“ si pro diváky připravili studenti DAMU v režii Oldřicha Havelky ve hře Já, hrdina.

Alena Kašíková, vnučka zavražděného Oldřicha Kašíka, pro HydePark: Osobnost dědečka naší rodině velmi schází, ať už mně i mému bratrovi, tak i otci a určitě i tetě Haně. Žádný jiný dědeček se v našem životě již nevyskytl. Mému otci bylo sedm a tetě Haně deset let, když bratři Mašínové dědečka svévolně odsoudili ke konci života.

Zpráva ze dne 24. srpna 2011, novinky.cz: Ve věku 81 let zemřel v americkém Ohiu Ctirad Mašín. Ministr obrany Alexandr Vondra mu na pohřbu slavnostně předal vojenské vyznamenání Zlaté lípy in memoriam.

Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti, ODS: Být více Mašínů, neměli bychom tu třeba desítky let diktaturu.
Ivan Štěch, předseda Senátu, ČSSD: Ale tak abych řekl pravdu, tak se mě smrt Ctirada Mašína nijak zvlášť nedotkla, ale o mrtvých jenom dobře.
Přemysl Sobotka, místopředseda Senátu, ODS: Smrti Ctirada Mašína je mi velmi líto, odcházejí pamětníci komunistického teroru.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí, TOP 09: Hluboce se mě to dotklo. Mrzí mě, že nedostal opravdové vyznamenání.
Vojtěch Filip, předseda KSČM: Vrah je vrahem a vrahem také zůstane. Terorismus je pořád stejný, ať už v minulosti nebo v současnosti.
Stanislav Huml, nezařazený poslanec: Z právního hlediska nevidím rozdíl mezí Mašíny a norským vrahem Breivikem.

A jak vy pohlížíte na bratry Mašíny? Nebo ještě nemáte názor? Přesně tím se zaobírá nová absolventská inscenace KALD FAMU Já, hrdina s podtitulem Česká (Mašín)érie. Hra v režii Jiřího Havelky nevynáší přesný rozsudek „hrdinové nebo vrazi“, ale prostřednictvím policejního vyšetřování – rekonstrukce předkládá jednotlivá fakta a důkazy. Svůj názor si musíte udělat sami. Na začátku dostanete do ruky hlasovací lístek, který se svým ortelem můžete po představení odevzdat.

Divadlo „jinak“ se v poslední době stalo populární formou vyjádření a nadále se vyvíjí. Tvůrci přicházejí stále s novými originálními způsoby, jak ono „jinak“ představit. V Já, hrdina jsou herci zcela odděleni od publika. Mezi jevištěm a hledištěm totiž stojí polopropustná membrána, která je průhledná z hlediště, zatímco pro herce funguje jako zrcadlo. Sledujete rekonstrukci jednotlivých vražd či zabití, kterých se Mašíni dopustili, a zároveň posloucháte citace z dobových novin, současných online portálů a především velmi zajímavých internetových diskusí, kde lidé mnohdy neváhají použít těch nejbizarnějších argumentů. O vrazích, hrdinech a hře za zrcadlem jsem si povídala s režisérem Jiřím Havelkou.

Jaký máte ze hry pocit?
Dobrý, spojilo se víc věcí dohromady. Zajímavé téma, které prostě vzniklo během soustředění, forma, kterou už mám delší dobu v hlavě – dokumentární, především „rekonstrukční“ představení. Rekonstrukce jako taková mě hodně zaujala. Skvělí jsou i herci, kteří jsou ochotni zkusit nehereckou polohu.

A co diváci, reagují tak, jak jste si představoval?
Nevidím divákům do hlavy a nevím, jak se v průběhu hry vyvíjí jejich názor, navíc se reakce publika hodnotí těžko, vzhledem k tomu, že u této hry nejsou reakce typu „smích“ očekávatelné. Nicméně sledujeme jejich hlasování vždycky po představení. Ze začátku výrazně převažoval názor o vrazích, ale vypadá to, že je začínáme přesvědčovat o hrdinství.

Herci si role neustále mezi sebou střídají a vzhledově vůbec nesedí k postavám, které představují. Třeba jednoho z bratrů Mašínů ztvárnila žena. Je to tak schválně?
Jasně. Snažíme se vystihnout jiný typ divadelnosti, herecky je to větší výzva, než hrát roli. Dnes také chybí jevištní autenticita, vše zavání falešností jako reality show. My hledáme jiný způsob. Rekonstrukcí se snažím zpřítomnit paměť. Další herecká rovina spočívá v imitaci, kdy herci hrají někoho, koho jsme viděli v televizi nebo na youtube. Samozřejmě nesedí pohlaví, nesedí věk a herec vás musí přesvědčit, že nechce nikoho parodovat a chce jen předat přes svoje tělo zážitek z vybraného člověka. Tohle je skutečně takové zveřejňování informací skrze vlastní tělesnost. A myslím, že to herce opravdu chytlo.

Co se týče principu televize, herci vlastně nevidí divadelní sál…
Ne, vidí jenom sebe.

Je to i proto, aby se nenechali ovlivnit?
Do jisté míry ano. Samozřejmě se forma spojuje s obsahem, to je ideální. Snažili jsme se vzít divadlu tu největší devizu – živý kontakt herců a diváků. Diváci jsou posazeni do role, kdy koukají na někoho, kdo je nevidí; jako na kriminálce v Bartolomějské. Mají určovat pachatele a neví o něm nic. To se také muselo dlouho zkoušet, protože se opravdu špatně hraje, když vidíte stále jen sebe a svůj obličej. Diváky herci vidí vždy jen na konci.

Jak dlouho jste vybírali citáty z internetových diskusí?
Hodně dlouho. Byla to autorská dramaturgická práce herců, kteří si měli sami hledat názory pro a proti v celém spektru. Materiálu bylo nakonec na 600 představení a výběr byl dost složitý. Chtěli jsme být názorově pestří, aby divák neustále dostával protichůdné, ale stále faktické informace.

Takže všechno, co je řečeno, jsou fakta?
Přesně tak. Samozřejmě třeba internetové diskuze jsou dramaturgicky upravené, že se třeba vynechaly nenavazující příspěvky, ale nevymýšleli jsme nová slova.

A proč vlastně Mašíni?
Protože to je každodenní, všední hrdinství. Začalo to kauzou člověka, který odmítal prodat své zahradnictví, bylo mu vyhrožováno a stát jej nemohl ochránit. Od něho jsme se dostali na ceny Michala Velíška, které každoročně uděluje ADRA takovým hrdinům všedního dne, zvali jsme si hasiče a najednou jsme se dostali od Velíška k Palachovi a od Palacha k Mašínům. Češi hrdinství rádi zpochybňují a hledají všude záporné věci. „Palach“ byla sebeoběť, ne hrdinství, „Velíšek“ zbytečný čin… U „Mašínů“ se ukázalo, že přestože je hercům teď stejně jako tehdy Mašínům, tak o těchto třech lidech nic nevěděli. Při procházení materiálů jsme neustále konfrontovali protichůdné postoje. Názor se postupně formoval a pak jsme si řekli, že tohle je výzva.

Já, hrdina
divadlo DISK
Karlova 26, Praha 1
st 7. 12. 19:30
ne 11. 12. 19:30
st 14. 12. 19:30