Lída Baarová a Adina Mandlová, kdo by je neznal? Herečky spjaté nejen s filmem, ale i s druhou světovou válkou a nacisty. Byly to skutečné umělkyně, anebo pouze půvabné milenky slavných mužů? A opravdu to jenom ony za války byly ve styku s Němci? Odpovědi na tyto otázky hledá Tomáš Vůjtek ve své hře Spolu, která se na podzim minulého roku dostala na scénu klubu Les.

Proběhl již osmý ročník divadelního festivalu Dream Factory, na kterém nejenže zazářila divadla z různých koutů České republiky, ale také samotná Ostrava. Město, kde se festival tradičně koná, ukázalo divákům, že i ono má co nabídnout.

Do programu se zapojila i alternativní scéna absintového klubu Les s hrou Spolu od Tomáše Vůjtka, který je jejím režisérem a dramaturgem. Hru napsal sice před pár lety, nicméně premiéru měla teprve 16. listopadu 2015. V hlavních rolích vystupují Zuzana Truplová a Pavla Gajdošíková.

Už sám název inscenace napovídá, co se skrývá za jejím obsahem. Přece jenom jak je pro člověka slovo „spolu“ přízračné? Jinak tomu není ani u této inscenace. Dvě ženy, Adina Mandlová a Lída Baarová, a jeden velký sen, který se stal jejich skutečností – tak by se ve zkratce dalo popsat hlavní téma představení. Každá hvězda jednou shoří, což platilo i u těchto dvou hereček, které se se svými úspěchy, zvraty, milostnými aférami a neúspěchy staly součástí české historie válečných let. Inscenace se tedy netýká pouze dvou zmíněných kontroverzních krásek, ale samotného češství, anebo možná pochybného čecháčství.

Představení se odehrává v prostorách suterénu klubu Les, kde nedávno vznikla malá nestálá divadelní scéna. Místo koresponduje s osudem Baarové a Mandlové, jelikož obě i přes svůj talent zemřely v zapomnění s nálepkou českých nenáviděných kolaborantek. Přítmí, dvě postele a dvě ženy v negližé, kolem spousta lahví a cigarety, tak vypadá scéna, kde Zuzana Truplová jako Lída Baarová a Pavla Gajdošíková jako Adina Mandlová společně vyprávějí příběhy plné slávy a hořkosti. Byť se každá dotkla pomyslného hvězdného nebe, každá z nich se na věci divá z jiného úhlu pohledu. Baarová se odmítá vzdát svých ideálů a egoisticky se ujímá hlavního slova, zatímco Mandlová cynicky přihlíží na skutečnost, že jejich sláva je minulostí a slova své kolegyně komentuje ironickými poznámkami.

Z počátku vtipná komedie, kde hlavním tématem jsou muži a vztahy s nimi, se přeměňuje v tragédii, při které se ženy dotýkají svých hranic a také úplného konce, smrti. Radostné rozjímání ze života chřadne a z pozadí příběhu vylézá strach a obavy. Nejenže se dozvídáme něco o pletkách dvou světově známých hereček, ale inscenace je zároveň propletena historickými fakty, skrze které se nám odkrývá obraz soudobé společnosti, kterou koluje známé heslo „Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové“. Po pádu Německa se z obdivovatelů stávají soudci, kteří pouze ukazují na ty druhé, ovšem zdá se, že takovému jevu chce Tomáš Vůjtek zabránit, a tak se v závěru inscenace obrací na samotné diváky s otázkou: „A co my Češi, jaký byl a jaký je náš národ?“

Hlavní složku inscenace představuje herecký výkon hereček ze souboru Komorní scény Arény, které společně vytvořily onu známou dvojici. Z Pavly Gajdošíkové číší opravdový cynismus a je zjevná jakási sebereflexe s přídavkem notného humoru a přijetí reality, zatímco Zuzana Truplová se chová jako skutečná Baarová, která bez ostychu a jakési pokory naivně věří v cosi, co v ní dávno vymřelo, anebo vůbec nebylo. Obě si zaslouží poklonu, protože se svých rolí ujaly na výbornou a člověk by i věřil, že před ním skutečně stojí Baarová s Mandlovou. ∞