Osm večerů, osm představení po osmi minutách, to je 22. ročník mezinárodního site-specific projektu pohybového Divadla Continuo. Na vzniku inscenace se podílelo osm mladých režisérů z různých koutů Evropy. Tématem letošního projektu s názvem 8 byly události 20. století, které se odehrály v letopočtech s osmičkou na konci a jsou zaznamenané na rozhlasových či jiných nahrávkách. Právě audionahrávky byly výchozím materiálem pro práci s pohybem.

Těla jako superorganismus. Třicet lidí v hale a každý musí být napojen na ty ostatní, jeden zrychlí krok a ty v tu chvíli běžíš s ním. Ve spodní části břicha máš centrum, ze kterého vychází veškerý tvůj pohyb. I když ležíš, tvé centrum je aktivní, aby ses mohl kdykoliv s lehkostí zvednout. Každý pohyb má důvod a motivaci. Pohyb se neztrácí, impulz projde celým tělem a může se ti vrátit. Vzniká zde cosi efemérního, co je součástí divadelní scény. Žádný scénář. Tomu předchází fyzická čtrnáctidenní příprava. Smysl se permanentně mění, všechno musí fungovat a nic se nedá vymyslet. Hledáš principy. Find the end – zaznívá na konci improvizace. Pohyb není ilustrací jazyka. Pohyb je jazyk, skrze který se komunikuje divákovi základní emoční situace a fyzický konflikt divadelní situace.

Osm vrcholů a osm stran reagujících na svůj dotyk
Oktagonální konstrukce na poli jako prostor akce. Oktagon jako půdorys prvních vězeňských komplexů. Prostor, ve kterém se odehrálo století. Prolog: Osm nahých lidí se vrací pozpátku do jednoho bodu, kde všechno začíná od začátku. Začínáme na dvou místech paralelně, v roce 1968, kdy byl zavražděn Martin Luther King, a 1978, kdy byl zavražděn lídr křesťansko-demokratické strany a italský premiér Aldo Moro. První datum zpracoval Lucas Ubach, španělský režisér, a druhé Sara Bocchini s Angelou Monaco, dvě italské režisérky. Jak se tyto dvě události dotýkají sebe navzájem? Pohyb se nedá přeložit. Akcentování individuální chyby v systému. Vícehlasá dekonstrukce fenoménu lidských práv. Na jedné straně suverénnost a na straně druhé minimální prostředky, pohybujeme se na vahách, kde nefunguje síla gravitace.

Následují souběžně třikrát tři akce. Prvním vrcholem je klonování. V roce 1998 byl v USA vytvořen první hybridní klon člověka a zvířete – krávy. Zní to trochu jako archetypální příběh o Minotaurovi. Mladá polská režisérka Aga Blaszczak vnesla do prostoru alternativní loutkářský přístup kombinující anatomii lidského těla a loutky. Druhým vrcholem trojúhelníku je rok 1938, což je rok objevení nejznámější psychedelické látky zvané LSD Albertem Hofmannem. Toto téma si vybral Marek Slováček, mladý český režisér. Psychedelika jako třetí mozková revoluce? Zamyšlení nad způsobem, kterým využíváme nástroj naší imaginace a jeho možnosti. Třetím vrcholem je taktéž rok 1938, kdy byla na rozhlasové stanici CBS odvysílána hra Orsona Wellse Válka světů, kterou zpracoval mladý český dramaturg Otto Kauppinen. Mezi obyvateli USA vyvolala paniku, protože mnozí věřili, že jde o skutečnou reportáž o útoku mimozemšťanů. Alienace současné společnosti vyjádřená skrz pohyb, v níž se odhaluje prázdnota obrazů, které o sobě vytváříme, a nepravd, kterým věříme.

Předposlední kóje oktagonu hostila německého režiséra Felixe Baumanna a pomocného režiséra Jakuba Štourače. Toto duo se zaměřilo na příběh Onody Hira, japonského vojáka, ke kterému se neváže jen jedna osmička, ale rovnou tři, a to roky 1948, 1958, 1968, kdy bojoval na Filipínách ve své vlastní druhé světové válce. V roce 1945 totiž neuvěřil zprávám o kapitulaci Japonska v domnění, že jde o nepřátelskou propagandu. Baumannova osmiminutová hra je zdařilým divadelním kouskem vycházejícím z tradice Tadeusze Kantora využívající fyzikálních prvků mrtvého divadla. Hra opět neilustruje Onodův příběh, ale zabývá se fenoménem „zapomenutých“ vojáků.

Černý vzduch
Poslední trojkou, a to roky 1948, 1968, 2018, se zabývala scénografka Lenka Řezníčková. Zpracovávala téma vměšování se Ruska do české a československé politiky. Autorka se inspirovala dokumentem No Place for Fools Olega Mavromatiho. Vizuální pásmo obrazů reflektujících naše vnímání historie v reálném čase.

Představení 8 je epilogem minulého století. Co znamená tělo? Minulost uniká skrze zavřené dveře. V ruinách pod podlahou. Vaše nahé tělo je pohřbeno na poli. Co má vaše tělo teď? Černý vzduch. Hvězdy jsou skryty za zrcadlovou podlahou a ta zmizí za odraženým světlem. Vnímání je vzdálenost v uzavřeném prostoru. Vaše představivost je zrušena opakem a každá možnost se ukázala být nepravděpodobnou. Je to teď vaše tělo? ∞


text: Elena Pecenová