V lednu 2016 uplynulo dvacet let od úmrtí Olgy Havlové. Divadlo LETÍ si připomíná tuto někdejší první dámu disentu a první dámu naší země světovou premiérou původní české hry Olga (Horrory z Hrádečku). Inscenace měla premiéru 23. března ve VILE Štvanice a na mé otázky odpovídala režisérka a umělecká vedoucí Martina Schlegelová.

Jaké jsou první reakce na premiéru hry o Olze Havlové?
Velmi dobré. Nejen ze strany odborníků (autorka hry Anna Saavedra byla například Divadelními novinami vyhlášena osobností měsíce), ale hlavně od diváků. Jakmile nasadíme nový termín, je během pár dnů vyprodaný a VILA doslova praská ve švech. Máme z toho obrovskou radost. Už proto, že jsme s dramaturgyní Marií Špalovou tento projekt připravovaly tři roky, od námětu, přes hledání vhodného autora, úzkou spolupráci na textu, až po samotné zkoušení… To bylo nakonec vlastně extrémně krátké – necelých pět týdnů na celovečerní dvouhodinovou inscenaci, vražedně krátká doba.

Proč jste nezkoušeli déle?
Pracujeme v podmínkách nezávislého divadla, to znamená, že všichni hledáme skulinu mezi povinnostmi ve svých dalších angažmá a zaměstnáních. Na projekt jsou také omezené finanční prostředky. Na druhou stranu máme velkou vnitřní svobodu, pracujeme na tom, co nás opravdu baví a vzrušuje, s lidmi, které máme rádi, v prostoru, v němž se cítíme doma.

Jak už jste zmínila, inscenaci uvádíte ve svém stálém působišti ve VILE Štvanice. Jak jste v inscenaci tento specifický prostor využili?
Myslím, že prostor VILY je v tomto případě zcela zásadní. Hrajeme s reálným domem, používáme skutečná okna, dveře, některé scény se odehrávají venku za okny. Pro diváky tak vzniká jakási iluze, že se ocitli na Hrádečku, že prostě přišli k Olze domů.

A co vlastně mají diváci čekat? Klasickou životopisnou hru o známé osobnosti?
Ne, to úplně ne. I když autorka velmi poctivě prostudovala historické prameny a řekla bych, že je až pedanticky přesná v mnoha detailech, nenechala se svázat formou životopisné hry a napsala spíš volnou koláž obrazů ze života Olgy Havlové a společnosti, ve které se pohybovala. Ty obrazy nejsou řazené chronologicky a jsou také v různých žánrech – některé jsou spíše realistické, některé absurdní, takže připomínají spíše hry Václava Havla. Myslím, že celkově je ve hře mnoho humorných pasáží, autorka na postavy hledí s úctou, ale zároveň nadhledem.

Proč jste do hlavní role obsadila Pavlínu Štorkovou? Olze Havlové moc podobná není…
Ne, to opravdu není! Ale právě proto, že nešlo o dokument, bylo pro mě podstatnější, aby představitelka Olgy souzněla s postavou spíš vnitřně. O Pavlíně jsem byla přesvědčená od začátku, nejen proto, že je skvělá herečka, ale i proto, že má, podobně jako Olga Havlová, dar velké vnitřní autenticity. Známe se už dlouho, před deseti lety stála u zrodu Divadla LETÍ, ale i když už je dnes členkou činohry Národního divadla, je to pořád ta stejná Pavlína, skromná, pracovitá, s obrovským smyslem pro humor a grotesku. ∞


Olga (Horrory z Hrádečku)
VILA Štvanice (Ostrov Štvanice 858, Praha 7)
premiéra 23. 3., nejbližší reprízy po 23. 5., ne 12. 6., po 13. 6. 20:00