Mimořádné provedení Strindbergovy Slečny Julie uvádí brněnské Divadlo U stolu. Realizační tým v čele s režisérem Ivo Krobotem nachází a oživuje ve 129 let starém textu geniálně vybroušený archetypální konflikt mezi mužem a ženou, tak nevyhnutelný a současně oboustranně pochopitelný.

Divadlo U stolu se od svého založení zaměřuje na scénické dramatizace literárních předloh. Důmyslný nápad přizvat k realizaci Slečny Julie právě režiséra Ivo Krobota přináší plastický výsledek. Krobotova zkušenost a naprostá umělecká spolehlivost vnáší do inscenace očekávanou tradici (strindbergovská scénografie i text jsou zachovány), ale i aktuální mnohovýznamovost. Tím převyšuje rutinní pojetí této nejznámější hry Augusta Strindberga, která je celosvětově hojně uváděna a jen v Česku momentálně hrána v pěti městech. Paradoxně jsme pro hru, která v roce 1888 bořila staleté konvence, už stihli vypěstovat konvence nové. Ty se ale Krobotovy verze nedotýkají.

Padnout i povznést se
Zbyšek Humpolec hraje Jeana nezvykle – jako silnou osobnost, která je sice profesionálním sluhou, ale současně se nenechá tak snadno ovládat. Nabízí tím své paní opěrný bod partnerství, protože v milostném životě není nikdo nadřízený. Hana Tomáš Briešťanská díky tomu nemusí situaci jen vládnout, ale dostane prostor rozehrát všechny polohy svého ženského charakteru – může padnout a zase se povznést, může si hrát nebo filozofovat, citovat z Bible nebo lascivně svádět, smí doufat v lásku a probudit v sobě opět schopnost důvěřovat. Závěr hry se tím stává srozumitelnější. Strindbergovu skepsi jsou tito dva jedineční herci schopni úplně vynechat a dostat se do sugestivní nadžánrové úrovně.

Režisérovi se podařilo šikovně neakcentovat feministické téma nerovnosti společenského postavení mužů a žen 19. století, což by v této koncepci odvedlo pozornost od ústředního tématu upřímného náhlého vzplanutí dvou rovnocenných bytostí. Krobotovy postavy jsou lepší než ty napsané v originále. Nejednají vypočítavě, jejich motivace jsou jen tragicky lidské. Scénář zde byl dále osvobozen od postavy kuchařky Kristýny (jejíž repliky promluví pouze ze záznamu hlasem Gabriely Štefanové). Tím se vyrušil domnělý vztahový trojúhelník a hlavní postavy se mohly soustředit jen na sebe.

Staletý flashback
Krobotovu Slečnu Julii vnímám zcela jako hru o lásce. O momentu zázraku mezi mužem a ženou. Žádná ironie a sarkasmus, žádné zlo zkažené lidské povahy, které se vždycky nakonec projeví ve své malosti. V pojetí Humpolce a Briešťanské dokážeme uvěřit, že i když to tentokrát nevyšlo, tak to vyjít mohlo. Chybělo jen málo, aby spolu uprchli „někam, kde mají republiku“.

Strindbergovy hry samozřejmě zůstanou předmětem diskuzí. Místy šílená díla mistra popisu psychologických stavů nepřestanou popouštět uzdu fantazii. Jejich abstraktní poloha dala po Strindbergově smrti impulz ke vzniku nových směrů (například absurdního divadla). Už pár let před Sigmundem Freudem popisoval neúprosně pravdivě složitosti partnerských vztahů. Inspiroval řadu osobností (Werfl, Brecht, Kafka, Cocteau, Sartre, Camus, Gorkij a další). Nechte se jím inspirovat taky. ∞


Slečna Julie
Divadlo U stolu (Zelný trh 9, Brno)
premiéra 9. 4. 2016 • nejbližší repríza po 27. 2. 19:30 • 230 / 160 Kč