Jsou dramata skutečně jen záležitostí divadelních prken? A co pro jednou změnit prostředí a podívat se do hereckého zákulisí? V ostravské Komorní scéně Aréně tak učinili skrze hru Slepice a typické jeviště nahradili ponurým kamrlíkem mladé herečky Nony, která svým temperamentem a jednáním v souboru rozhýbe stojaté vody. Přece jenom herci jsou také jen lidi…

Slepice je jednou z her současného ruského dramatika Andreje Koljady z roku 1989. Ve zpracování dvou výrazných ostravských divadelních tvůrců, režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové a dramaturga Tomáše Vůjtka, došlo sice k jejímu zkrácení a vyškrtnutí některých postav, ale hlavní náplň zůstala zachována a vznikla tak tragikomická groteska ze zákulisí života umělců s premiérou 24. března letošního roku v Komorní scéně Aréně.

Není slepice jako slepice
Už samotný název hry je zavádějící, neboť v originále mu náleží jednotné číslo (Kurica), zatímco v českém jazyce mu připadá plurál. Ovšem ani jeden jeho výklad nelze označit jako špatný. Proč? Hra nás zavádí do souboru ruského oblastního divadla, ve kterém to funguje jako v kurníku, ta přebere té toho a ten zas tomu tu, avšak největší pozornosti si nese mladá a talentovaná herečka Nona, která přebere manžela své starší kolegyni Alle (Alena Sasínová – Polarczyk). Ta s ní vede souboj společně s kamarádkou, také herečkou, Dianou (Tereza Císovská), která měla dříve pletky s druhým Noniným milencem Fjodorem. Ač zrovna ony dvě říkají Noně slepice, dají se nazvat stejně. Figurují zde samozřejmě i již zmínění muži, šéf činohry Fjodor (Šimon Krupa) a úředník divadla a manžel Ally Vasilij (Petr Panzerberger), kteří se svým chováním nápadně podobají kohoutům, kdy ve středu zájmu stojí právě jejich milenka Nona.


Divadlo v divadle
Kde jinde se můžou takové pletky odehrávat než v zákulisí za oponou a nejlépe v něčí ložnici? V tomto případě jde o pokoj Nony, který je stroze vybaven postelí, umyvadlem a výzdobou na stěnách. Přes prostor se táhne šňůra s pověšeným dámským prádlem, což působí jako esteticky příjemný detail jasně dávající najevo, v čí ložnici se postavy vlastně nachází.

Za povšimnutí stojí také kostýmy, které stejně jako scénu vytvořil David Janošek. Nesou se v maškarádním nádechu, jelikož jsou plné křiklavých barev a třpytek. Navíc je doplňují paruky. Ovšem jediná Nona je oděna formálně a vlasy si parukou nezakrývá. Že by šlo o symbol? Přece jen toto dílo pokrývá i motiv souboje stáří s mládím a Nona stojí v kontrastu se staršími kolegy, možná to je i ten důvod, proč divákům hned na začátku představení odhalí herečka Zuzana Truplová své tělo.

Sny za zajetými kolejemi
Ať hra působí jakkoli jednoduše, nese si v sobě i cosi pro diváky přitažlivého, neboť svým způsobem naráží na ruskou povahu. Byť osoby zprvu působí schematicky, jsou ve skutečnosti komplikované vinou nesplněných představ, jako je například odchod do Moskvy za kariérou, který stejně z nich žádná nakonec nemá sílu učinit, a vše se vrací do starých zajetých kolejí.

Ač jde o jednoduchý divadelní žánr, díky dobrému výběru herců i tato sentimentální groteska potěší pravidelného diváka Komorní scény Arény, která ho především vybízí k smíchu skrze situace plné paradoxů. Přehnaná gesta, mimika i intonace jsou zde na místě, to vše pětičlenný herecký tým ovládá bravurně. Vyniká především Zuzana Truplová, které role mladé Nony zapadá do hereckého rejstříku. Nelze ani nevěnovat pozornost hysterické Alle, která v  podání Aleny Sasínové – Polarczyk působí dosti věrohodně. Za zamyšlení ale stojí výběr dvou mladých herců, Šimona Krupy a Petra Panzerbegera, do rolí zestárlých mužů, byť díky svým schopnostem dokážou i v těchto rolích excelovat. ∞


Slepice
Komorní scéna Aréna (28. října 2, Ostrava)
premiéra 24. 3. • nejbližší repríza st 27. 9. 18:30