Někteří Židé měli štěstí a přežili holocaust. Některým z nich se narodily děti, které jsou dnes známé po celém světě. Neplatí to pouze o Židech, ale začít znovu někde uprostřed pouště muselo být extrémně náročné. Zpěv a pohyb pomáhal i rodičům Ramiho Be’era vybudovat oblast Ga’aton v Izraeli, kde již skoro 50 let trénují tanec lidé z celého světa.

Rami Be’er se před více než dvaceti lety stal uměleckým šéfem světoznámého tanečního souboru Kibbutz Conterporaty Dance Company (dále jen KCDC). Jeho rodiče pomáhali budovat celou oblast Kibbutz Ga’aton a díky tomu mohl Be’er v komunitě vystudovat hru na cello a tanec v již existující International Dance Village. Do armády byl přijat na post tanečníka v hudebním sboru, ale rozhodl se sloužit jako voják první linie a bojovat v první Libanonské válce. Po dosloužení se ihned vrátil a začal působit v KCDC.

KCDC zahrnuje dva soubory – Main Company a Second Company – a tanečníky z celého světa (Jižní Korea, USA, Francie, Rusko, Španělsko, Brazílie, Austrálie a Izrael). Pokud se někdy zamýšlíte, co je to multikulturalismus, stačí například představit si nastoupenou řadu KCDC na jevišti Janáčkova divadla, kam přijali pozvání na festival Divadelní svět Brno.

Jeviště pod nadvládou
Inscenace Horses in the Sky svou energií ohromuje přeplněné divadlo, až fyzická síla letí z jeviště všemi směry (dokonce prasknul jeden reflektor, což bylo velice nepříjemné. Střepy musel ihned odklidit technik, který napochodoval v montérkách a smetákem se snažil nenápadně odklízet, naštěstí to netrvalo dlouho).

Naprosto skvěle „vycvičení“ tanečníci i přes velký počet bezchybně opanovávají jeviště. Dynamiku určuje montáž hudby (S. Endresen, C. Wallumrod, H. Stern, Bjork, Fuck Buttons, Krieg und Frieden, A. Desplat, Olafur, Faultline, Eleni, J. Carpenters, Murkof, Alejandro Therasi, Mt. Zion, Thee Silver, O. Arnalds & A.S. Ott, Blonde Redhead, The Knife, Primus, Kid Koala, Elvis Presley, P. Jeck, E. Karaindrou, Micachu & The Shapes & London Sinfonietta, O. Yoshihide) složené z pomalých a málo rytmických pasáží proložených nesmyslným slovem, rychlých dunících melodií plných energie anebo zpívaných písní s anglickým textem, přičemž text jedné z písní vysvětluje metaforicky smysl celé inscenace: „Války plodí pouze další války, lži plodí pouze další lži a my už nevidíme obyčejné a krásné věci přímo před sebou.“ Atmosféru doplňuje light design několika desítek reflektorů svítících silným nažloutlým světlem z různých úhlů jeviště. Tanečníci v lehkých světlých halenách a šortkách připomínají obláčkové koně, o kterých se zpívá.

Minimální třes
Technika a fyzické schopnosti tanečníků nemají na českých jevištích obdoby. Vytváří si společně svůj rytmický svět a vnímáním sebe i druhých dokonale souzní v jednom celku. Složité choreografie ve stylu současného tance zahrnují minimální akci, kdy se například celé tělo pouze nenápadně třese, přes chůzi, pružné pohyby a opanovávání prostoru skrz rozsah až po zvedání partnerů blížící se akrobacii. Chůze přechází ve statickou sochu, plynulé klouzavé pohyby v křeč, sóla postupně k jednotně se pohybující mase. Každý tanečník pracuje s celým tělem, například i s takovými svaly, jako je jazyk. Skupina netančí pouze fyzickou částí svého já, ale především bušícím srdcem.

Jako divák neobdržíte ucelený příběh, ale dostanete energii a uspokojující pocit z estetického a kompaktního zážitku. Na konci prostě nezbývá, než té krásné a multikulturní armádě vestoje aplaudovat. ∞