Z lásky zabila cizí dítě, a teď ji od trestu oběšením může zachránit jen jednomyslné stanovisko dvanácti žen, které potvrdí, že je těhotná. Někdy v polovině 18. století si mohly tak sáhnout na břicho, zjistit, jestli teče mléko, nebo podebatovat o dalších příznacích. Žádná z přítomných ale první měsíce těhotenství určit s jistotou nemůže. A dvanáct žen se z principu na ničem nikdy neshodne. Tak se pomodlíme?


Nejen obžalovaná Sally Poppyová, ale i další přítomné v uzavřené místnosti odhalují postupně své vlastní zločiny a komplikovanou minulost. Elizabeth Lukeová od začátku vede a moderuje diskusi o mladé Poppyové a snaží se o její záchranu. Je to porodní bába a má největší zkušenosti. Ostatní jí relativně důvěřují, ale soudit obžalovanou přicházejí bohužel některé spíše omylem, jiné z pomsty a zbytek ani neví, proč se tam ocitl. Paní Lukeové se podaří Sally odebrat trochu mléka z prsu a už to vypadá, že důkaz přesvědčí všechny k rozhodnutí „těhotná“. Avšak saze z náhle vybuchlého krbu mléko začerní a důkaz je zničen. Sally svým arogantním chováním fracka proti sobě ostatní spíše popuzuje, než aby si je naklonila, a tak situace vypadá neřešitelně.

Třináct hereček, co neslezou z jeviště
Dvojice Jana Štvrtecká v roli Charlotty Caryové a Tereza Groszmannová jako Emma Jenkinsová zaplňují jeviště svou energií a přesností. Groszmannová hraje upištěnou a nafoukanou paničku s lehkostí, překvapuje vtipnými reakcemi a její projev nakopne upadající pozornost. Štvrtecká si více pohrává se stylizací do bohaté dámy. Využívá velká gesta a pomalý, však stále dynamický projev.
Nejmladší členky souboru činohry Národního divadla Brno Veronika Lapková (v roli Peg Carterové) a Hana Drozdová (v roli Kitty Givensové) velmi příjemně překvapily. Lapková neměla tolik prostoru jako Drozdová a její Peg bylo ještě takové hloupé děvče s tupějším výrazem, proto mi mezi ostatními občas připadala zapadlá. Hana Drozdová mi utkvěla vyzrálostí v hlase, jistotou a lehkostí, s jakou text recituje, a civilnější stylizací mladé vesnické matky. Za Drozdovou hraje hlas a obličej, podobně jako u výše zmíněné dvojice. I na velkém jevišti je jí plno.

Isabela Smečková Bencová (Elizabeth Lukeová) je středem všech konverzací a táhne představení bez zaváhání. Ve dvojici se Zuzanou Černou (obžalovaná Sally Poppyová) lehce střídají intimnější dialogy matky a dcery s drsným ječením a častým fyzickým kontaktem. Černá si v poloze drzé mladé holky našla komfortní zónu, o to výrazněji pak působily okamžiky jejího zasněného klidného vyprávění, kdy se pomalu proměňovala v melancholickou dívku, které někdo ublížil.

Utlučeš máslo a pustíš pračku
Výrazné kostýmy a minimalistická výprava Mirka Kaczmarka dodává inscenaci na vtipu a posouvá ji až do recese. Na jevišti se objevují automatické pračky, žehlička a další moderní stroje a vedle toho stojí dřevěná nádoba na tlučení másla. Některé dámy mají paruky a rádoby drahé šaty, avšak sešité z látek kýčovitých vzorů, podivných materiálů někdy až plastových, které se k sobě vlastně nehodí. Všechny pak nosí různé trendy boty s platformou, co si kupujeme dnes. Když se v jedné chvíli polosvléknou, vidíme, že jejich spodní prádlo rozhodně nepatří do 18. století. Kontrast současných materiálů a střihů s lehce historickým nádechem zvýrazňuje určitou nesmyslnost (plastová zástěra), ale zároveň komediální inscenaci zařazuje do současnosti, kdy byla také napsána (2020).

Sally Poppyová je prohlášena za těhotnou, příběh však nekončí šťastně. Autorka dramatu Nebesa Lucy Kirkwoodová ukazuje na závěr, jak moc a peníze rozhodují o budoucnosti, nikoli pravda. V jejím díle se ženy podělily o spoustu problémů spojených s těhotenstvím a mateřstvím, došlo i na vztahy, genderovou tematiku, třeba proč je lékař lepší než zkušená porodní bába. Vtipně laděný text řeší otázky, kam až člověk zajde z lásky, kdo je žena, když ne matka, v čem spočívá moc, a kdo vlastně může za neštěstí jedince.

Lucy Kirkwoodová – Nebesa
Národní divadlo Brno (Mahenovo divadlo, Malinovského nám. 1, Brno)
premiéra 26. 11. 2021
nejbližší reprízy po 6. 6., út 7. 6.