Představení současného performance designu jako nezávislé umělecké formy, která působí na lidskou představivost prostřednictvím všech smyslů – zraku, čichu, sluchu, hmatu a chuti – to přináší Pražské Quadriennale každý čtvrtý rok od roku 1967. A jinak tomu nebude ani v červnu, kdy se odehraje jeho další ročník. Co letos nabídne nám prozradí přímo tři osobnosti, které se na jeho podobě podílí.


Pojďme si v úvodu tento obrovský kolos zjednodušit a v pár slovech popsat, čím vlastně je?
Markéta: Pražské Quadriennale, které letos proběhne od 8. do 18. června, je unikátním festivalem, který se dlouhodobě věnuje scénografii a dalo si za úkol představit každé čtyři roky průřez současnou světovou scénografickou tvorbou. Jde také o naprosto ojedinělý mezinárodní model spolupráce, kde více než 100 zemí participuje ve společném vytváření výstavního programu. V minulosti se PQ přezdívalo Olympiáda divadelní scénografie, a to pořád tak trochu platí, jen to už nejsou takové závody jako v minulosti, jde nám zejména o to vytvořit prostor k dialogu, inspiraci, navázání nových kontaktů a celkovému setkání mezinárodní profesionální scénografické komunity.

Má performance jako útvar, který PQ představuje, definici? Nebo je to právě o hledání hranic a prolínání oborů i útvarů?
Markéta: Jde o to druhé, o neustálé posouvání hranic, reflexi, hledání nových vyjadřovacích možností, zapojování nových modelů mezioborové spolupráce včetně nových médií a technologií. Ač jsme se scénografii jako obor, kterým se zabýváme, pokusili pro tento ročník nějakým způsobem definovat, nemám iluzi, že tato definice se s dalším ročníkem rozšíří a zase někam posune. Nicméně důvodem naší snahy o definici oboru je zejména snaha jasně představit našim návštěvníkům, co mohou od tohoto ročníku očekávat. Scénografie totiž není jen pozadí před kterým se pohybují herci, nebo kostým, který si na sebe obléknou, není to ani výtvarný obor, jehož výsledkem jsou návrhy. Chápeme to jako prostředí vytvořené pro performance jakéhokoli druhu, ať už jde o divadelní inscenaci, tanec, nebo performance ve veřejném prostoru. Zejména ve veřejném prostoru, kam se současná tvorba i díky covidu často posouvá, je třeba promyslet celkovou prostorovou dramaturgii, a to včetně pohybu diváků-participantů, zvuků, světla, vizuálních vjemů atd. Výsledkem je pak to, co vzniká na základě vjemů všemi smysly. To otevírá dveře novým možnostem, experimentům a mezioborové tvorbě.

Jaký aspekt je ústředním bodem myšlenky PQ? Jaké téma má letošní ročník?
Markéta: Obzvláště v této zemi jsme si vědomi, jakou sílu může mít a jakou změnu může přinést do společnosti divadelní tvorba. Divadelní hra potřebuje skvělý překlad k tomu, aby zapůsobila na diváky jiné země. Scénografie žádný překlad nepotřebuje, a přesto je schopna komunikovat myšlenky obsažené v dramatickém textu nebo performanci. To je jedním z hlavních důvodů, proč má PQ dlouhodobě takovou mezinárodní sledovanost a úspěšnost. Nabízí unikátní rovinu mezinárodního kulturního dialogu. A právě proto, že žijeme v tak zvláštní době, kdy dialog a sdílený prostor byl dlouhodobě nedosažitelný a pandemie nás dohnala k hledání různých alternativ, hledala jsem při psaní hlavního tématu ročníku něco, co by dlouhodobě rezonovalo. Vize ročníku se píše tři a půl roku před festivalem a musí zůstat živá. Už tenkrát ale bylo jasné, že díky covidu začínáme znovu objevovat své nejbližší okolí, dochází nám, jak moc potřebujeme kulturní kontakt, divadlo se přesouvá ven, a zkoumá možnosti veřejného prostoru a přitom z toho vychází tvorba, která je a ještě nějakou dobu bude tak trochu syrová a zároveň unikátní…a z toho pak vyšlo zcela přirozeně i to hlavní téma RARE. Navíc jsme vybrali prostor Holešovické tržnice, do jejíhož prostředí téma zapadá.

Markéta Fantová (* 1972)
Absolventka oboru scénografie na pražské DAMU a oboru divadelního designu na Wayne State University v americkém Detroitu. Po dokončení studia působila jako pedagožka na čtyřech různých univerzitách v USA a dále mezi lety 2011 a 2016 jako viceprezidentka mezinárodních aktivit Amerického institutu pro divadelní technologie USITT. Jako scénická, kostýmní výtvarnice a světelná designérka má za sebou mnoho realizací scénografických návrhů v divadlech, galeriích a dalších prostorách jak v USA, tak v Evropě. Její návrhy se objevily jako součást Národní expozice USA na Pražském Quadriennale 2007 a na výstavě World Stage Design v jihokorejském Soulu v roce 2009. Byla kurátorkou americké Národní expozice Pražského Quadriennale v roce 2015 a od roku 2016 po jejím návratu do Čech je jeho uměleckou ředitelkou.



Lze ale skutečně přiblížit umění každému, Markéto? Jakým způsobem se o to pokusíte?
Markéta: Věřím, že ano, minimálně všem těm, kteří si zachovali trochu dětské hravosti a otevřenou mysl a jsou ochotni se do scénografie „ponořit až po uši“. Veliká část performancí, včetně celé Studentské výstavy, je ve veřejném prostoru zcela zdarma. Ti, co rádi chodí do galerií, najdou fragmenty tvůrčího procesu i divadelního prostoru ve Veletržním paláci. Vzdělávací dílny byly formou otevřených výzev otevřené komukoli, kdo měl zájem se něčemu se přiučit, bez rozdílu věku. Divadelní představení budou probíhat nejen na DAMU, ale i v dalších pražských divadlech, které jsou součástí programu PQ+. A i děti budou mít na PQ svůj vlastní kreativní prostor plný workshopů.

Účast umělců na PQ je mezinárodní. Z kolika různých zemí přijedou tvůrci se svými projekty?
Magda: V rámci hlavních výstav se představí kolem stovky expozic, ať už performativních nebo fungujících jako instalace, a to z 60 zemí a regionů z celého světa. Kromě tradičních účastníků z Evropy, Asie nebo Severní a Jižní Ameriky se objeví i země Blízkého východu, například vůbec poprvé Spojené arabské emiráty, a Afriky – po premiéře v roce 2019 znovu přivítáme Maroko. A samozřejmě nesmím zapomenout na pravidelně vystavující Austrálii a Nový Zéland. Po odmlce se do hlavních výstav PQ vrací také Litva, Řecko a Singapur.
Pavel: V rámci dalších programových sekcí PQ se představí vystavující nebo vystupující umělci z přibližně 40 zemí – návštěvníci budou mít možnost zhlédnout vystoupení peruánských či jihokorejských performerů nebo nahlédnout do prostor moderního kulturního centra v ugandské Kampale nebo do nárazníkové zóny protínající Kypr.

Přiblížila byste, Magdo, sekci výstav letošního ročníku?
Magda: Sekce hlavních výstav se tradičně dělí na Výstavu zemí a regionů, orientovanou na profesionály, a Studentskou výstavu, ve které jsou zastoupeni i začínající umělci. Cílem obou výstav je v libovolné formě představit na jednom místě aktuální (vzniklé za posledních 6 let) ukázky scénografie a performance designu z každé přihlášené země nebo regionu.

Výstavu zemí a regionů diváci uvidí v Holešovické tržnici v halách číslo 11, 13 a 17, zatímco Studentská výstava bude letos poprvé v historii PQ venku, a to na Hlavním náměstí v tržnici. Výstavy se posunuly od statičnosti k performativitě více než kdy dřív, a kromě experimentování s technologiemi můžeme očekávat, že mimo prezentaci samotné scénografie a performance designu budou reflektovat globální problémy současné doby, jako například pandemii covidu nebo ozbrojené konflikty a další politické či společenské krize. Bude to pestrá přehlídka, kde každá výstava bude jedinečná a nabídne návštěvníkům vhled do kulturních rozdílů a podobností zemí a regionů z nejrůznějších koutů světa.

Magdaléna Brožíková (* 1992)
Působí jako projektová manažerka výstav na PQ, kromě letošního festivalu se podílela i na přípravách předchozího ročníku (2019) a příležitostně se produkčně věnuje také hudebním akcím. Zkušenosti nasbírala na různých kulturních událostech v Londýně, Amsterdamu a Praze. Vystudovala Live Events and Television na LCC UAL a v současné době se věnuje Mediálním studiím na FSV UK.




Jaký další program kromě performativní části bude možno navštívit?
Pavel: V průběhu celého PQ bude v hlavním sále Jatek78 probíhat PQ Talks, náš diskurzní projekt, který nabídne množství přednášek a diskusí o současné světové scénografii. Mluvčí z více jak 40 zemí budou reflektovat aktuální témata, která scénografie (resp. divadlo) ve své tvorbě reflektuje – od ekologické udržitelnosti divadelních produkcí přes narovnání vztahů mezi globálním Severem a Jihem až po změny ve vzdělávání v návaznosti na lockdowny minulých let. Ve Veletržním paláci pak budou moct návštěvníci zhlédnout dva výstavní projekty – Fragmenty II, které na příkladu scénografických modelů, maket nebo divadelních kostýmů oslavují rozmanitost tvůrčích přístupů, použití materiálů a manipulace s měřítkem a Výstavu divadelního prostoru, která představuje netradiční divadelní prostory a zkoumá, jakým způsobem fungují jako místa setkávání a vytváření nových komunit.

Magda: Já bych ještě doplnila, že kromě již zmíněných hlavních výstav a PQ projektů připravujeme také hudební program ve spolupráci se studenty DAMU. Většina večerů bude probíhat v Holešovické tržnici, ať už na Hlavním náměstí, nebo v Jatkách78, ale několik koncertů se uskuteční také na DAMU, v Baden Badenu a v Přístavu 18600. Prozradím, že se velmi těším na silent disco a na audio-vizuální show se speciálním hostem, kterou organizujeme v koprodukci s Jednotou. Podrobnosti zveřejníme již brzy.

Jaké představení či výstavu byste sami za sebe návštěvníkovi určitě doporučili a proč?
Magda: Výstavy uvidíme všichni poprvé až v červnu na PQ, takže je těžké některou z nich určitě doporučit, aniž by ji člověk zažil na vlastní kůži. Ale pokud budu soudit dle zaslaných anotací a vizuálů, jsem určitě zvědavá na národní expozici Chile, kde budou vystavené tzv. animitas, tradiční chilské oltáře zemřelých. Výstavu Memento mori jistě ocení návštěvníci, které baví pojetí smrti a posmrtného života v latinskoamerických zemích a které autoři pavilonu jednou za den pozvou k nim do výstavy „trochu zemřít“. Zaujala mě také národní výstava Thajska, které přiveze hravou interaktivní odpočinkovou instalaci Divadlo s sebou. Ze studentské sekce se těším na kazašský Kök Bazaar (Zelený bazar), který návštěvníky každý den přenese do jiného koutu slavného a historicky i kulturně významného tržiště v hlavním městě Almaty. A nebo na rumunskou instalaci Magická krychle, která vychází z odkazu modernistického sochaře Constantina Brâncușiho a bude fungovat jako skleník rostlin, mezi kterými budou ukryté scénografické modely, skici, anebo kostýmy studentů.

Pavel Kraus (* 1986)
je projektový manažer a programový koordinátor PQ. Na starost má řadu programových sekcí včetně PQ Performance, přednáškového projektu PQ Talks nebo Výstavy divadelní architektury mj. Více než deset let se věnuje administrativní a finanční koordinaci lokálních i mezinárodních kulturních projektů.



text: Julie Modrá

Pražké Quadriennale
Holešovická tržnice (Praha 7)
8.—18. 6.