Inscenace Sága rodu Marxů z produkce Divadla Husa na provázku, dostupná na platformě Dramox, představuje typický rukopis režiséra Jana Mikuláška: ironický, obrazově silný a myšlenkově provokativní. Už samotný výchozí materiál – román Juana Goytisola – naznačuje, že nepůjde o lineární biografii, ale o rozvrstvený, postmoderní obraz jedné z nejkontroverznějších osobností moderních dějin.

Zásadní otázkou inscenace není jen „kdo byl Marx“, ale spíše „co z něj zůstalo“. Tvůrci se dotýkají problematického dědictví jeho myšlenek – včetně toho, zda lze Marxe činit odpovědným za pozdější totalitní režimy.

Představení však nenabízí jednoznačné odpovědi. Místo toho pracuje s ironií a relativizací. Každý výklad je zpochybněn, každá jistota rozložena. Právě tato otevřenost činí inscenaci aktuální a intelektuálně provokativní.

Marx jako groteskní mýtus i lidská figura

Mikuláškova inscenace se od počátku vysmívá pietě. Karl Marx zde není „otcem komunismu“, ale proměnlivou figurou – prorokem, podvodníkem, otcem i klaunem. Tato mnohoznačnost je základním principem celé inscenace. Tvůrci vědomě rozkládají mýtus, aby jej mohli znovu složit – tentokrát jako koláž rozporů, paradoxů a ironických komentářů současnosti.

Dramaturgická struktura připomíná sled výjevů, které spojují Marxův život s jeho „posmrtným“ vlivem. Historické události se tu prolínají s dnešní popkulturou, vysoká filosofie s groteskou. Marx se může objevit jako revolucionář i jako DJ komentující kapitalismus – a právě tato schopnost skákat mezi rovinami činí inscenaci živou, ale zároveň záměrně roztříštěnou.

Estetika přebytku a vizuální fascinace

Jedním z nejsilnějších aspektů inscenace je, po intenzivních hereckých bravurách, především její vizuální stránka. Scénografie a kostýmy (Marek Cpin) vytvářejí svět, který je přehlcený, stylizovaný, a místy až excesivní. Obrazy se střídají často bez jasné logické návaznosti – jako by divák listoval živým, chaotickým albem dějin.

Tato estetika odpovídá samotnému tématu: Marxův odkaz je dnes rozptýlený, fragmentární a často dezinterpretovaný. Inscenace tuto roztříštěnost nepřekonává, ale naopak ji zdůrazňuje. Výsledkem je vizuálně podmanivá podívaná.

Herectví karikatury i existenciální výpovědi

Herecké výkony (zejména Dušan Hřebíček, Dalibor Buš a Dominik Teleky) stojí na pomezí stylizované nadsázky a civilního projevu. Postavy nejsou psychologicky prokreslené v tradičním smyslu – fungují spíše jako nositelé idejí, komentářů či archetypů.

Zvlášť výrazná je práce s dvojznačností: Marx je současně geniální myslitel i selhávající člověk, který nedokáže zajistit vlastní rodinu. Tento kontrast mezi veřejným ideá-lem a soukromým selháním patří k nejpůsobivějším momentům inscenace.

Slabiny: obsah v zajetí formy?

Přes veškerou formální nápaditost se nabízí otázka, zda inscenace není až příliš zahleděná do vlastní estetiky. Zatímco kabaretní forma je hravá a invenční, obsah místy zůstává povrchní či nedotažený. Fragmentárnost, která je zpočátku osvěžující, se postupně může proměnit v opakující se únavu. Některé motivy zůstávají pouze naznačeny, aniž by byly následně rozvinuty. Divák odchází s množstvím dojmů, které už někdy někde viděl či slyšel. Toužil by spíše po pointě s ucelenou myšlenkou.

Sága rodu Marxů
Divadlo Husa na provázku (Zelný trh 9, Brno)
premiéra 17. května 2024
příští repríza st 27. května v 19:00