Na konci loňské sezony nastudoval Jan Mikulášek Tolstého poslední velký román podle dramatizace Armina Petrase. Strohost textové předlohy, scénografie i hereckého pohybu vytváří v kombinaci s intenzivním emocionálním orchestrem hereckých projevů působivou souhru. Řeklo by se přímo rezonanci.

Činohra Národního divadla uvedla ve Stavovském divadle v české premiéře hru herce a režiséra Vincenta Macaigne Stát jsem já.

Čtvrtý ročník Katedry alternativního a loutkového divadla se při práci na své další absolventské inscenaci sešel s Janem Mikuláškem. A bylo to setkání se šťastným koncem. V divadle DISK uvádějí od dubna pod názvem Hodní chlapci malý skvost.

Z Cen Alfréda Radoka letos málem zůstalo jen torzo. Když na něčem velkém spolupracují dva subjekty, zákonitě se objeví rozdílné názory a představy. Umění kompromisu je pak uměním největším.

Umělecké zpracování témat nedávné historie potřebuje česká kultura pořád jako sůl. Nepovrchní, živé a promyšlené – ne jen další tupé uchopování a přežvykování atributů nebo událostí, kterým jsme přisoudili status dobově emblematických. V tomto ohledu mě začínají česká divadelní jeviště těšit. Psala jsem už několikrát o úspěšných hledačských pokusech Jiřího Havelky a mimořádně dobře si podle mě počíná také nový tvůrčí tým Divadla Na zábradlí.