Každý rok se v půlce února Berlín zahalí do slavnostního kabátu, nablýská kina, vypráší červené koberce a jeden z nejprestižnějších mezinárodních filmových festivalů na světě může začít.

Na Berlinále se letos v různých sekcích představilo přes čtyři sta filmů, z toho osmnáct v hlavní sekci soutěžilo o ceny. Výrazným snímkem soutěžní sekce byl nový film bratří Coenů „Hail, Caesar!“, který přivezli představitelé George Clooney, Channing Tatum či Tilda Swinton a zahajoval celý festival. Porota byla složena z celého světa – předsedkyní byla herečka Meryl Streepová a spolu s ní filmy hodnotili kritici, filmaři i herci z Německa, Polska, Francie, Itálie i Velké Británie.

Sekcí je na Berlinále osm – kromě hlavní sekce se tu prezentují krátké filmy, filmy pro mládež nebo třeba autorské snímky na kontroverzní témata. Festival je mezinárodní a všechny prezentované filmy napříč žánry se dotýkají současných aktuálních témat dnešní společnosti. Hodně se, jak ve filmech, tak na samotném festivalu, řešila uprchlická krize. Umělec Aj Wej-wej na toto téma dokonce v Berlíně vytvořil instalaci – sloupy koncertního domu zahalil do oranžových záchranných vest z ostrova Lesbos, což je pro syrské uprchlíky první zastávka na cestě do Evropy.

Festival vzpomínal i na filmové osobnosti, jež nás v nedávné době opustily. Poctu tak organizátoři vzdali například Davidu Bowiemu, uvedením snímku „Muž, který spadl na Zemi“ z roku 1976, kde ztvárnil hlavní roli. Poté se promítal film „Rozum a cit“ na počest Alana Rickmana nebo režijní počin Ettora Scoly „Tančírna“ z roku 1983.

Poslední den festivalu se rozdávaly ceny. Hlavní ocenění Zlatý medvěd získal italský snímek „Fuocoammare“, který se zabývá právě uprchlickou tématikou. Česko si za snímek Petra Václava „Nikdy nejsme sami“ veze domů diváckou cenu čtenářů deníku Tagesspiegel.

Kulisa slávy
Zázemím celého festivalu je divadlo Potsdamer Platz, kde se promítají hlavní snímky festivalu a pohybují se tu největší hvězdy. Pro nás „obyčejné smrtelníky“ je ale zázemím vedlejší nákupní centrum, kde se prodávají lístky, rozdávají programy a katalogy, kde jsou toalety a dvě hodiny Wi-Fi zdarma. Dva rozdílné světy jednoho festivalu.

Velkým zážitkem je pro mě slavnostní zahájení. Naivně doufám, že zahlídnu nějakou známou hollywoodskou hvězdu, ale má očekávání se brzy hroutí. Celé je to jakási kulisa. Divák v televizi vidí třpyt, červený koberec, krásné šaty a dav fanoušků. Kulisu slávy a honosnosti. Za tím postáváme my, diváci. Hrstka lidí za zátarasy s výhledem na dav, který si zaplatil možnost od rána čekat na svou celebritu. Je nám zima a dlouho tam postávat stejně nevydržíme. Hvězdný svět filmu tak pro mě zůstává skryt za ochrankou. Stejně je to trochu maškaráda, říkám si, když odcházím pryč.

Koncept Berlinále asi není pro každého. Jako obyčejný člověk si můžete dovolit zajít jen na pár filmů, a to ještě pokud máte trochu štěstí a peněz. Jinak je to hlavně pro osobnosti, které se v této branži pohybují. Myslím, že by takové festivaly mohly být dostupnější a mohly by tak oslovit větší počet diváků. Jedno se ale musí nechat – Berlín je naprosto skvělé místo. Strávit pár dní v tak různorodě živém městě překoná všechna nenaplněná očekávání.

Český film má co nabídnout
Letos Česko na berlínský mezinárodní filmový festival přivezlo hned tři filmy. Různých žánrů, různé kvality. Hlavním snímkem byl rozhodně drsný příběh poslední popravené ženy v Československu, který nese název „Já, Olga Hepnarová“. Studie utrpení, traumatu a sociálního vyloučení, které může vést k extrémním závěrům a psychickým poruchám. Stále aktuální téma zahalené do historického a pravdivého příběhu vyvolalo ve světě filmu velký rozruch. Snímek o Olze Hepnarové zahajoval prestižní sekci Panorama, ve které se často nakupují filmy do mezinárodní distribuce. O film byl ještě před premiérou velký zájem a čekalo se na recenze. Těch přišlo přes třicet ze všech světových médií. Obecně chválí perfektní herecké výkony a kameru. Otázkou je pochopení celého tématu, protože pohledů se nabízí vícero. České publikum to bude moci posoudit od 24. března.

Další byl výrazný snímek Petra Václava „Nikdy nejsme sami“, který zatím slaví úspěchy. Drama o současné době a lidech, kteří jsou obětmi a strůjci jejich hrůz. Recenzenti nejvíce vyzdvihují herecké výkony vždy skvělého Karla Rodena, Lenky Vlasákové či nového objevu Zdeňka Godly, který svým osobitým – agresivním, leč citlivým projevem připomíná hollywoodského herce Erica Banu. Ironie, humor i citově vypjaté situace budou k vidění v kinech od 7. dubna.

Posledním českých filmem na Berlinále byl nový počin Petra Oukropce „Ani ve snu!“. Pohled do světa parkouristů – života plného skoků, běhu a spěchu. Snímek popisuje hranici mezi realitou a představami, nevypočitatelnou lásku a životní zmatky jedné dívky. Titul byl představen v rámci sekce filmů pro mládež Generation 14+, v české distribuci bude od 28. dubna.

O české kinematografii bylo na letošním berlínském festivalu hodně slyšet. Tak silné zastoupení jsme již dlouho neměli. Na obálce filmového magazínu Hollywood Reporter se například objevily všechny tři plakáty českých filmů uvedených na Berlinále a pár článků o tom, jak je vhodná doba pro natáčení filmů ve východní Evropě, kde česká scéna hraje důležitou roli. ∞