Únorový výlet do Berlína v jednom z nejmrazivějších víkendů této zimy byl sice pošetilostí, měl ale i své opodstatnění. Právě v této době totiž v Německu probíhal jeden z celosvětových filmových festivalů, což znamenalo spoustu celebrit, novinářů a především filmových premiér. Dobře, ještě mi známá říkala, že jsou všude 30% slevy.

Takže jsem se prozradila. Moje cesta do německé metropole byla samozřejmě motivovaná touhou po kinofilských zážitcích, ale i spoustou méně kulturních faktorů. Svou roli sehrála i vidina nákupů „na Západě“ – aneb co si budeme lhát, český módní sortiment má stále dost bílých míst a moje naděje objevit na místních blešácích správný kožich byla živena nečekanými mrazy. K nefilmovým částem mohu jen ve zkratce říct, že proběhly, i když místo naditých tašek mám jeden svetr a balíček žvýkaček s příchutí daiquiri a místo kožichů stříbrnou lžičku. Konzumní choutky byly uspokojeny, přesuňme se tedy ke krásnému.

Najdi svůj festival
Fakt, že se ve městě koná Berlinale, není tak zjevné jako u KVIFF v Karlových Varech. Ostatně při srovnání velikosti obou měst to je naprosto logické. Hlavním centrem dění je Potsdamer Platz, náměstí obklíčené moderními i socialistickými mrakodrapy, které se nachází na stejnojmenné zastávce meziměstských vlaků a U-Bahnu (místního metra, kde vůbec není složité se splést v nástupištích a zkoušet odjet vlakem do Rakouska s překvapením, že zastávky uvedené v jízdním řádu nesedí s vaší mapkou). U Potsdamer Platz procházejí hvězdy po červeném koberci, je tu hned několik promítacích míst, hlavní sál pro zahájení a ukončení festivalu a v neposlední řadě také luxusní hotely Ritz Carlton, Marriott a další.

Získání lístků na Berlinale je pro pozdně příchozí a zvyklé na domluvu těsně před promítáním:„Tady je press karta, najde se místečko?“ celkem složitý zážitek. Dají se většinou koupit na místě, kde se bude film promítat (tedy v pokladně více než dvaceti kin po celém Berlíně), a pravděpodobně také u hlavní pokladny, kterou se mi však nepovedlo najít, a nemohu proto ručit za její existenci. Vhodná varianta proti mrznutí je proto kino komplex Cinemaxx, který je také na zmiňovaném Potsdamer Platz a nabízí hned devatenáct sálů. Lístky na ty hlavní trháky ze soutěžní sekce jsou samozřejmě hned pryč, šanci ale máte ještě hodinu před filmem. Jen musíte u hlavních pokladen správně odhadnout, která z asi pěti front čeká právě na zbylé lístky.

O prvním festivalovém víkendu byl jednoznačně největší „hvězdou“ film v režii Angeliny Jolie – In the Land of Blood and Honey. Chválit ani kritizovat tento počin nebudu, na vlastní oči jsem neviděla. Z festivalového programu můžu recenzovat dva snímky: turecký komorní film Lal Gece (Night of Silence) a ruský The Convoy. Spojuje je zajímavá kamera a napjatá, pochmurná atmosféra – tady však podoba končí.

Drama turecky a po-russki
Lal Gece je snímek o první svatební noci režiséra Reise Çelika. Postarší turecký muž právě vyšel z vězení a jako odměnu mu jeho příbuzní dohodli mladou krásnou nevěstu. Rozuměj, je jí čtrnáct let a rozhodně jí není jasné, o co by mělo během svatební noci s tím pupkatým mužem jít. Celý snímek strávíte společně s hrdiny v jedné jediné ložnici. Už to je poměrně nezvyklé, protože umístit téměř dvouhodinový snímek do čtyř stěn tak, aby zůstal divácky zajímavý, je nesmírně složité. Lal Gece vyvažuje neměnnost prostředí velmi zajímavou kamerou a komornost naplňuje propletenými lidskými osudy hlavních hrdinů. Životní dramata se přece často odehrávají i v obýváku, vůbec ne na pozadí strhujících scenérií.

The Convoy ruského režiséra Alexeje Mizgireva je ještě méně úsměvný. Tento snímek sice scenérie střídá, ukazuje však Moskvu v monotónním šedém světle různých nepříliš čistých zákoutí a předměstí. The Convoy je film o armádě a korupci… Podle vyjádření režiséra v diskuzi ale film o korupci zrovna není a divák nakonec musí uznat, že přímou zkorumpovanost nikde neuvidíte. Do celkové atmosféry podvodného jednání, zločineckého podhoubí a míhajících se balíků peněz si ji ale fantazie sama logicky doplní. Hlavní hrdina s těžkým životním příběhem a zamračenou tváři za celý film promluví sotva pár desítek slov a neusměje se ani jednou. Resumé poskytla známá, která film se mnou zhlédla: „To bylo opravdu zajímavé! A to obvykle nesnáším mlčící lidi.“

Sezóna začala
Co je Berlinale ve zkratce? Velký a dobře organizovaný festival, na který se určitě stojí za to vypravit minimálně na několik dní. Místo, kde vaši neznalost němčiny a problémy s orientací kompenzuje snaha pracovníků festivalu mluvit či gestikulovat anglicky. Nehledě na veškerou mrazivost počasí má tato svoji atmosféru. A mimo jiné nemusíte tolik závidět procházejícím po červeném koberci, jak se všemi těmi výstřihy a páskovými střevíčky pózují na cestě od aut do sálů, a navíc se musejí příjemně usmívat. Pokud vás ale vidina Berlína v kožichu neláká, zajeďte si v květnu do Cannes a v červenci do Varů. Zase? Buďte invenční a vyzkoušejte mezinárodní filmový festival Gulden Apricot v Jerevanu! (Kvízová otázka: Ve které zemi je Jerevan?)

Berlinale (9.–19. 2. 2012)
www.berlinale.de