Oscarové sošky jsou již rozdány. Jestli nějakou z celkem šesti nominovaných získala i Carol, mohu v době tvorby článku jen věštit. Pevně věřím, že pokud Blanchett po dvou letech další nominaci neproměnila, povedlo se to aspoň vynikající kameře či kostýmům. To jsou totiž skutečné highlighty romantického dramatu. A také hudba… ta má ovšem jedno ale.

Snímek Carol diváka vtahuje do padesátých let minulého století. Představuje dvě stěžejní postavy, Theresu Belivet, lehce zmatenou mladou dívku s touhou stát se fotografkou, a Carol Aird – zralejší distingovanou dámu, matku a trpící manželku v jedné osobě. Když se obě potkají v nudné práci Theresy, která si na činži vydělává ve velkém obchodním domě, možná tuší, že se nevidí naposled.

Režisérovi Toddu Haynesovi, zvučnému jménu nezávislé kinematografie, se povedlo natočit především vizuálně vybroušený film se skvělým obsazením. Cate Blanchett demonstruje (ovšem už tak trochu standardně) dechberoucí výkon. Postava smělé, rázné, finančně zajištěné dámy nespokojené v manželství jí sedla. Nádherná australská protagonistka předvádí ladná gesta, smyslné pózy s cigaretou, ale ve scéně s revolverem umí ukázat i drsnou tvář. Také obsazení Rooney Mary do postavy Theresy se ukázalo jako šťastné. Trochu šedá myš a „zvláštní dívka, vymrštěná z vesmíru,“ jak o ní Carol na první schůzce prohlásí, americké rodačce sedla. Avšak jestli jde o oscarový výkon, je přinejmenším diskutabilní.

Herečky pak doplňuje Carolinina blízká přítelkyně Abby v podání Sarah Paulson, která si stihla nacvičit roli lesbičky v podobném historickém období v jedné ze sérií American Horror Story, či manžel ústřední postavy Harge (Kyle Chandler), který se své ženy nechce vzdát. Všechny postavy navíc umocňují dobovost způsobem a stylizací hraní, ta je podtrhnuta nádhernými kostýmy, které doplňují atmosféru padesátých let.

Tohle jsem už slyšel…
Kamera ostříleného Edwarda Lachmana si šikovně pohrává s psychologií postav. Analytické záběry z očí do očí, nájezdy, detaily… Dohromady dvojice Lachman-Haynes tvoří již poměrně ostřílený tým. V souvislosti s Carol je zajímavý jejich společný počin, u nás uveden jako Daleko do nebe. Snímek z roku 2002 s Julianne Moore v hlavní roli řeší podobný milostný trojúhelník v padesátých letech, s příběhem však zahýbe románek dvou mužů. Povedené dílo tehdy získalo čtyři nominace filmové akademie, neproměnilo však ani jednu.

O podmanivou hudbu se zasloužil americký skladatel Carter Burwell. Především smyčcové a klávesové nástroje nádherně dokreslují děj, gesta, kulisy, kameru, přesto je tu něco zarážejícího – podobnost. Hudební podklad místy až příliš připomíná soundtrack Phillipa Glasse k Hodinám (konkrétně skladby jako Opening, Christmas Trees, Drive Into Night), což představuje asi jedinou vadu na kráse jinak okouzlujícího hudebního doprovodu.

Chlad, nebo intimita?
Přes všechny nesporné kvality dvouhodinové podívané snímek přece jen něco postrádá: drive. Na mnoho diváků bude působit až chladně. To, co se však může zdát jako odtažitost, je ve skutečnosti spíše tolik oblíbená Haynesova intimita, kterou protkává spoustu svých děl. Navíc filmu škodí snadno odhadnutelná pointa, ztrácí tím na jiskře. Snímek je v české premiéře od 21. dubna, avšak můžete si ke Carol najít cestu ještě dříve. Haynesova romance otevře 17. března letošní dvacátý třetí ročník Febiofestu. ∞


Carol
režie Todd Haynes
Velká Británie / USA, 2015, 118 min.