„To, že čeští turisté kloužou po zpocených podrážkách svých vietnamek ze strmých útesů nebo se vydávají vstříc jisté smrti, když plují širým mořem na šlapadlech, není kvůli tomu, že by se nadopovali extází. U Čechů totiž stále žije, u Chorvatů dávno mrtvý, dobrodružný duch kreslených filmů, na nichž jsme společně vyrůstali.“

Takhle popisuje ve své úvaze chorvatský novinář Boris Dežulović české turisty z Dalmácie. „Čechy ani v dospělosti neopouští neúnavný optimismus Pata a Mata, ani radost ze života Lolka a Bolka. Oni zkrátka nikdy nedospěli a já jim to závidím,“ píše dále. Inspirací Filipu Remundovi k natočení dokumentu Obnažený národ byl tento text Nešťastný turista Švejk. Ostřílený režisér, který je držitelem Českého lva či ceny MFF Karlových Varů, se do podvědomí diváků vryl před deseti lety spoluprací s Vítem Klusákem (Dělníci bulváru) na projektu o fiktivním hypermarketu Český sen. V poslední době na sebe tito dva upozornili především snímkem Dobrý řidič Smetana či cyklem České televize Český žurnál. Do něj Obnažený národ také náleží. Ale je z uvedených dokumentů možná vůbec nejslabší.

Remunda chtěl podle svých slov přiblížit vztah Chorvatů a Čechů – proniknout do chorvatské mentality. Takže Chorvati z nás mají pořádnou legraci, jsme jim pro smích – to je největší a jediné překvapení celého díla. Nabízí se otázka, zda lze generalizovat takové tvrzení podle několika málo rozhovorů, které se ve snímku vyskytly. Těžko říct. Remunda svým dílem naznačuje, že Češi nejsou tak asimilováni s Chorvaty, jak by možná očekávali. Mimo toto zjištění je dokumentární hodnota Národa bídná. Mnoho Čechů škudlí, berou si paštiky a konzervy na dovolenou, nosí ponožky v sandálech – tohle není objev, ale smutná pravda, kterou vědí všichni i bez zfilmování. Režisér se v průběhu svého díla zmítá v oblaku stereotypů.

Snímek skýtá spoustu bizarních momentů, třeba místní estrádu pro české turisty s hvězdičkami českého showbyznysu. Dana Morávková si zde přebírá „místního Oscara“ – cenu Neptuna za herecký výkon v Ordinaci v růžové zahradě. Další úsměvná scéna nastává, když se mladá Chorvatka postaví před kameru společně se členy štábu a hodnotí jejich oblečení. Jasní Češi. Seprané triko, kostičkované kraťasy, papuče. Nakonec ještě smutnější výjev než zmíněné paštiky v zadním kufru oktávky.

Shrnuto: pokud se na tento díl Českého žurnálu koukáte s nadhledem a ironií, asi se pobavíte. Vyobrazené typické chování Čechů na dovolené „na slunném Jadranu za hubičku“ je vcelku vtipné (nebo spíše smutné?) – ale je to vůbec vhodné téma k natočení dokumentu? Možná by Obnažený národ měl co říct před deseti, dvaceti lety. Teď je jen prezentací snůšky starých, stereotypních klišé.

Remundovi se povedl vtipný epilog citující Dežuloviće. Ten však celý film nezachrání. V téměř hodinové stopáži se musíte prokousat neefektivními zpomalenými záběry, doplněnými chorvatskými písněmi, a hlavně neuceleností celého díla. Jako dokument je to snímek poměrně prázdný, jako dokumentární komedie spadá do průměru. S bonusem chorvatsko-české rodiny, která se po letech usmíří. ∞


Český žurnál: Obnažený národ
režie Filip Remunda
Česko, 2014, 52 min.
online: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10408111009-cesky-zurnal