Problematika LGBT komunity se s přibývajícími léty stává více diskutovanou, respektovanou, přijímanou a tím méně problematickou. Postupně proniká do masové kultury a dává vzniknout samostatnému kinematografickému žánru – queer filmu.

S blížícím se koncem roku 2016 nastává ideální období pro rekapitulaci a vyhodnocení všech událostí a počinů nashromážděných za uplynulých jedenáct měsíců. I na poli queer kinematografie vznikla řada snímků, které si zaslouží pozornost širšího publika.

Za jeden z nejpozoruhodnějších považuji režisérský debut „Zdaleka“ Lorenza Vigase Castesa, který získal ocenění za nejlepší latinsko-americký film na festivalu v Benátkách a nyní běží v českých kinech. Důsledně distancovaným pohledem mapuje vztah dvou mužů a stává se jakousi metaforou politické situace ve Venezuele. Dobře situované drama s minimem dialogů, bez hudebních podkresů a zbytečné popisnosti podtrhuje výborný herecký výkon Alfreda Castra. „Zdaleka“ je plný chladu, pasivního násilí a ve finále zasadí divákovi šokující ránu.

Nedávno byl v kinech uveden také již šestý film sedmadvacetiletého Xaviera Dolana „Je to jen konec světa“, který vychází ze stejnojmenné divadelní hry Jean-Lucy Lagarce. Vzhledem k velikosti Dolanova talentu jsem nebyla jediná, kdo do kinosálu přicházel s nadměrným očekáváním a odcházel s poněkud rozpačitými pocity. Přes veškeré estetické záběry, jež jsou u něj standardem, slavné herecké obsazení a silný příběh, je snímek příliš hysterický a působí přehnaně. Rozhodně stojí za vidění, ale nepatří k nejlepším, které může autor nabídnout.

Představte si cokoli
Letos vznikla v USA řada dokumentů s problematikou transgenderu u dětí. Jde o emotivně silné výpovědi rodinných příslušníků, kteří otevřeně mluví o tom, jak surově je zacházeno s jejich dítětem ve společnosti a zejména na prvním stupni základní školy ze stran dětí i učitelů. Inspirací pro rodiče, kteří se nacházejí v podobných situacích, mohou být krátkometrážní dokumenty „Krásný a důstojný“ režisérů Jeffa Petryho a Nathana Drillota, „Kluk v růžovém“ od Erica Rockeye nebo jeden celovečerní „Holkou odmalička“ od Erica Juhola. Přes těžkost tématu jistě oceníte velmi pozitivní přístup rodičů a optimistický charakter všech tří dokumentů, jež přicházejí s různými řešeními. V Irsku vznikl dokument „Irská královna“, mapující životní cestu Roryho O’Neilla, známého spíše jako charismatickou a vtipnou drag queen Panti Bliss. Režisér Conor Horgan vypráví, jak se z maloměstského kluka stala národní umělkyně vyjadřující se k homofobii, životě s HIV, feminitě, sexu i právu vzít si toho, koho milujete, bez ohledu na gender.

Současně vzniklo i množství hraných filmů, v nichž dominují dospívající dívky, pocházející z muslimských rodin, jejichž cesta k sebe prosazení je ztížena očekáváním, že budou pokračovat v rodinné tradici. Jedním z nich je „Nasser“ nizozemské režisérky Melissy Martens o třináctileté Nasser, jež se identifikuje jako chlapec, ale její matka pod tlakem kritiky ze strany svých kamarádek dceru nutí, aby se oblékala a chovala jako děvče. Vše pomalu spěje k tomu, že hlavní hrdinka uteče z domova, ostříhá si vlasy a potuluje se s partou kluků. Snímek „Raniya“ dánské režisérky Sidsel Møller Johnsen se podprahově k islámu vyjadřuje v dialozích dvou sester, jež z dálného Východu emigrovaly, z nichž jedna nedokáže přijmout lesbickou orientaci druhé. Zároveň také poukazuje na stereotypy, se kterými jsou v Evropě vnímány. Jde o velmi estetickou moderní romanci, otvírající další téma četně se letos vyskytující v queer filmech − seznamovací aplikace. Ty jsou ústředním tématem francouzského „Herculaneum“ režiséra Arthura Cahna, ztvárňujícího i jednu z hlavních rolí. Velmi přirozený a nenucený snímek reflektuje současný trend seznamovacích mobilních aplikací. Ty většinou slouží pouze k jednorázovým schůzkám sexuálního charakteru. Snímek nezaujímá žádné moralizující stanovisko, ale pokládá otázku, do jaké míry je pro nás přirozené, když se po vydařené schůzce vlastně nehodí domlouvat se na další.

Že tyto aplikace přinášejí i rizika, je patrné v krátkometrážním hororu „Pyotr495“, odehrávajícím se v homofobním Rusku. Trashový film kanaďana Blakea Mawsona vypráví o machistickém nabíječi a jeho barbie družce, kteří přes aplikaci lákají k sobě domu mladé gaye, aby jim připravili kruté potrestání. Avšak hlavní hrdina tohoto snímku, lapen do jejich spárů, se promění ve vlkodlačí monstrum a dopřeje jim bolestivou smrt. Ano, ani o snímky pokleslého žánru nebyla letos nouze. Ať už jde o kýčovitou podívanou „Noc v Tokoriki“ rumunského režiséra Roxana Stroea, lesbické sci-fi „Akcelerátor“ od Jamie Alain, animovaný barbie příběh Kai Stänicke „B.“ s krvavým koncem či béčkový lesbický horor o vražedkyni přezdívané Křoviňák „Zabiják z buše“ od Meaghan Palmer, je až pozoruhodné, jaké rozmanitosti se queer kinematografie těší. ∞