To nám – divákům, pověděla a potom začala kouzlit. Okouzlila mě.

Název není důležitý. Důležitý je prožitek a umění jej zprostředkovat. Koncert Ivy Bittové v rámci tanečního festivalu ProART, v den, kde se prázdniny lámou vpůli byl… nepopsatelný. Dojmy umím vylíčit obrazy, zachycováním okamžiků, ve kterých je obsaženo moje vnímání a dojímání. Ráda se dojímám. Obrazy i zpěvem. Fotografie nemohou zpívat, Iva Bittová ano.

Režie koncertu byla rozdělena do dvou částí. V první vystupovala renesanční umělkyně sama se svými houslemi a hrdelním kouzly, které ovládá bezchybně. Poté se oddala spolu s šesti mladými tanečníky a tanečnicemi pohybové a hudební improvizaci, během níž vznikaly velmi roztomilé okamžiky, jako byla třeba komunikace mňoukáním mezi jednou z tanečnic a Bittovou. Improvizaci skončila točením okolo vlastní osy, které mám ve své paměti spojené s dětstvím a hrou, a slovy „Tak už stačí“ řečenými měkce a s nadhledem, s mateřskou laskavostí. A takové bylo vlastně celé její vystoupení.