Fotografie Aleny Šourkové na první pohled vyjadřují touhu po klidu, smíru a prostém obyčejném lidském štěstí. Autorka chtěla však svými snímky vyjádřit mnohem více emocí a zasáhnout do hlubších kořenů. Sama si prošla nelehkou válečnou zkušeností, její rodiče byli odvlečeni do koncentračních táborů a kvůli židovskému původu své maminky měla sama dost problémů.

Dobrý fotograf se dívá na svět jinýma očima. Vykročí za hranice našeho světa a zavede nás do nových koutů. A skutečně: při návštěvě výstavy Jolany Havelkové má divák pocit, že ačkoli fotografované skutečnosti zná, vidí je takto poprvé v životě.

Představte si, že se nacházíte v galerii, na jejíchž stěnách visí poučeně komponované fotografie malebných výjevů z divoké přírody. Při rozjímání nad libými utichlými krajinami se dozvídáte informaci, že na každé z fotografii je schován samotný autor, přestože po takové skutečnosti chybí jakákoliv viditelná stopa. Nemůže se však nacházet nikterak daleko, neboť na úkryt měl pouhých deset vteřin. Tedy hodnotu, kterou předtím sám nastavil na samospoušti přístroje.

Výstava v Galerii hlavního města Prahy je součástí společného výstavního projektu s Domem umění města Brna, kde se na podzim 2017 uskutečnila jeho první část. Aktuální výstava se snaží – podobně jako ta proběhlá – ukázat Rullerovu tvorbu co nejkomplexněji, avšak s jiným akcentem.

Umění Lucii Scerankové působí jako jakýsi přirozený nástroj, pomocí nějž se mladá autorka vyrovnává s okolním světem. Ve svých výtvorech skutečnost rozličně přetváří a zachází s ní, aby zachytila své vlastní, specifické vnímání okolní reality.

Prodírám se skupinkami návštěvníků historického centra Prahy a neoblomně mířím ke Staroměstské radnici. Tentokrát Křížová chodba a Rytířský sál nehostí výstavu fotografií zachycujících dramatické události posledních měsíců a horké aktuality, ale výstavu poněkud odlišnou. Jde o unikátní pohled významného představitele současné fotografie Pétera Kornisse (* 1973) na proměny tradičního života střední Evropy.

Dne 9. 5. 2018 proběhlo v rámci vernisáže největší souhrnné výstavy fotografií z divadelního prostředí Česká divadelní fotografie 1859–2017 i vyhlášení soutěže o nejlepší současný český divadelní snímek. Vítězné a další vybrané fotografie jsou společně s těmi historickými k vidění až do 24. 6. 2018 v Obecním domě.

Přestože ve své vizuální tvorbě vychází Radek Brousil formálně i obsahově z média fotografie, nepojímá takový prostředek neměnně. Zejména v posledním období nastává u umělce zřetelné začlenění soustředěné práce s instalací a objektem, ale také širšího pole tvůrčích námětů směrem k společenským a kulturním problematikám.

Československo, druhá polovina 70. let a období normalizace. Přesně do této doby jsou zasazeny fotografie Vladimíra Ambroze dokumentující řadu jeho performancí a akcí ve veřejném prostoru tehdejší socialistické společnosti. Pražský Dům fotografie nám nabízí možnost poznat krátké a téměř neznámé umělecké období tohoto brněnského architekta, a to do 29. dubna 2018.

Markéta Magidová je osobnost svým způsobem nespoutaná. Během své studijní cesty prošla hned několika ateliéry na různých školách, ale zároveň i nejedním oborem humanitním. Podobně není vyhraněná co do prostředku uměleckého vyjadřování – její tvorba se rozpíná od fotografie přes videoinstalace až po text či divadelní představení nebo performance.

Nikon Photo Gallery uvádí do konce října výstavu fotografií vítězů mezinárodní fotografické soutěže Nikon Photo Contest. Ta patří mezi ty nejvýznamnější už od roku 1969.

Být umělcem neznamená jen sklízet obdiv. Být umělcem znamená v první řadě trpět. Často si připadat nepochopený, zbytečný, nevnímaný. A v takovém rozpoložení navíc vědomý toho, že je co společnosti říct. Že nutně musíte sdělovat. Tvořit umění je konfrontace se sebou samým. Hledání osobního tématu a tříbení formy. Sdělení obsahu způsobem, který je univerzální a nedořečený.

OstravaPhoto opětovně rozbalí v centru Ostravy na 16 dní festivalový program pro všechny, koho baví fotografie, kdo se rád zamýšlí nad tématy doby a koho zajímá společenské dění s přesahem.

Legendární brněnskou fotografickou skupinu Epos představí nová výstava v Domě umění města Brna. V letech 1967 až 1980 tvořili Epos Rostislav Košťál, Jiří Horák, František Maršálek a Petr Sikula. Jejich inscenovaná fotografie si jako tzv. Brněnská škola aranžované fotografie vydobyla místo v dějinách československé fotografie. Četná ocenění sklízeli také v zahraničí.