Je jako mikrovlnka – její hudba nenechává nikoho chladným. Lidé ji buď milují a nemohou bez ní být, nebo ji proklínají, nenávidí a dávají přednost tradičnějším a klasičtějším způsobům ohřevu duševní potravy.

Proces docenění tvorby Ivy Bittové se u mě podobá cestě, kterou jsem si našla i k další hudební divnoženě – Björk. Obě jsou šílené, obě jsou krásné, obě jsou geniální. Stejně jako jsem dřív nechápala, jak může někdo snášet nebo dokonce vyhledávat to děsné krákorání a skřípění, mám teď opačný problém pochopit, jak může někomu ta rajská hudba vadit.

Björgasmus
V případě severské víly Björk u mě došlo k vnitřnímu zlomu po zcela konkrétní události našeho setkání. Poznání souvislostí krajiny Islandu, plynutí času a mentality tamních lidí jako by mi vyplnilo slepá místa na mapě potřebné k dosažení Björgasmu.

Nalezení a vychutnání extáze z hudby Ivy Bittové mi trvalo mnohem déle, ale slast se dostavila o to bouřlivější a opojnější. Žijeme sice obě v rámci stejného regionu a sdílíme stejné odkazy minulosti i vlivy současnosti a přece je nutné poukázat na poněkud divočejší etnické kořeny Ivy Bittové, které jsou v rytmice i barevnosti její hudby cítit. Moje cesta k porozumění tomuto složitému jazyku byla dlouhá a pozvolná, ale naslouchání jejím monologům bez nutnosti nahlížet do slovníku se máloco vyrovná. Filologové a Bittofilové pochopí.

Bláznivka královská
Nejmocnějším faktorem každé opravdové umělecké osobnosti je nalezení vlastního stylu. Teprve ono odlišení od masy dalších talentovaných lidí dělá z dobrého hudebníka (ať už instrumentalisty nebo zpěváka) respektovanou osobnost uměleckého světa. Ovšemže chůze po zametených cestičkách je vždy snazší, opuštění osvědčených etud a koncertních kusů starých několik set let chce koule.

Na rozdíl od exotické Björk jsem bohužel dosud neměla to štěstí se s krajankou Bittovou setkat. Dokonce jsem odmalička doma vídala otce – profesionálního houslistu – jak nad záznamy koncertů Ivy Bittové nevěřícně kroutí hlavou a vyjadřuje upřímné obavy nad jejím duševním zdravím.

Sama jsem si prošla martyriem hudebního vzdělání a ovlivněná otcem a učiteli hlásajícími přesnou intonaci a přísné dodržování všech pravidel jsem nad bláznivou Ivou také ohrnovala nos. Posledních pár let se ale čím dál intenzivněji zajímám o improvizaci a právě v rámci tohoto oboru jsem musela znovu narazit na jméno Ivy Bittové.

Bezvěká kouzelnice
Svými hlasivkami na mikrofon a konečky prstů na hmatník houslí jako olejovkami na plátno maluje divoký prales, zurčící potůčky, manželskou hádku nebo lenivé letní odpoledne na louce. To vše během jediného vystoupení užaslým posluchačům načmárá přímo do mozkových center fantazie a ještě jim stihne pohladit membrány ušních bubínků.

Vidět a slyšet Ivu Bittovou naživo znamená připravit si kapesník na slzy dojetí, svetr na husí kůži a především dlaně na neutuchající potlesk. Je mi záhadou, jak dokáže i úplně sama z podia okouzlit a stmelit celý sál nacpaný k prasknutí tím nejrozmanitějším rizotem lidí. Na rozloučenou každému obvykle ještě přičaruje na tvář lehký úsměv, který se mýdlem nesmyje a vydrží podobně jako tetování hennou až několik týdnů (podle četnosti vystavování kůže nepříznivým vlivům počasí, aj.).

Soukromým pozorováním a podrobnou analýzou jsem se dopídila k následujícímu závěru: Iva Bittová se nestydí. Nemá strach z nepochopení, nebojí se být trapná – a proto je tak skvělá. Brát ohledy na vkus jiných a vlastní patřičnost je cesta do pekel zpátečnictví. Iva si hraje – s tóny, s lidmi, se sebou. A na hrající si děti je vždycky radost pohledět. Ať už jim je podle záznamů v matrice, kolik chce. Stejně nevěřím, že je Ivě Bittové víc než takových pět, šest let!

Iva Bittová a Čikori
Palác Akropolis
út 4. 10. 19:30
450 / 500 Kč

Soutěž o vstupenky na koncert zde.