O jejich hudbu jsem se začala zajímat v souvislosti s uveřejněním nominací hudebních cen Apollo za nejlepší album roku 2012. Onoho únorového večera, kdy se zmiňované ocenění předávalo, jsem s údivem sledovala publikum, které si společně s kapelou stále dokola zpívalo text Dej si pozor na les, ať tě nespolkne hýkal / rudý vřes / hýkal / rudý vřes / hýkal obývaný mravenci / a kývalo hlavou do rytmu. Po koncertě, který se konal 25. dubna v Paláci Akropolis, už asi vím, co na tom Zrní všichni mají.

Spřátelili se díky muzice před dvanácti lety na kladenském gymnáziu a od té doby zůstávají ve stejném složení. V počátcích si přivydělávali hraním v Celetné ulici. Ze sklepa udělali zkušebnu, začali skládat vlastní písničky, vystupovali za cesťák. Chtěli být nejslavnější kapela všech dob, jako Beatles nebo Rolling Stones. Z tohoto důvodu také první písně zpívali anglicky. Brzy si však uvědomili, že jediný jazyk, ve kterém mohou být zcela opravdoví, je čeština. Proto je v názvu kapely ryze české slovo, jež asociuje sadbu, práci a jídlo.

Do určitého hudebního žánru ji těžko zařazují i samotní členové skupiny. Nechtějí podléhat žádným trendům. Vycházejí z tradice lidové hudby, inspirují se krajinou a popisují ji. Do tvorby vtiskávají emoce, jež v nich prostředí vyvolává. Ovlivňuje je však i moderní elektronická doba, město, lidé, zvířata, komiks, počítač, konec světa nebo kladenská Poldovka.

Uhelná melancholie
Jako předkapela vystoupila pražská rocková skupina Blaženka, díky které si mohlo Zrní v začátcích kariéry zahrát před publikem. Po několika písních již na pódium Velkého sálu Akropole nabitého fanoušky nastoupila očekávaná sestava pěti muzikantů, z nichž čtyři jsou Honzové. Jan Unger je hlavním zpěvákem, hraje na kytaru a flétnu. Jan Juklík obstarává též kytaru a zpěv, Jan Fišer housle a zpěv, Jan Caithaml baskytaru a zpěv. Ondřej Slavík ovládá bicí, akordeon, beatbox a rovněž zpívá.

Na koncertě zazněly především písně z „vítězného“ loňského alba Soundtrack ke konci světa. Díky němu se stali objevem roku 2012 v hudebních cenách Anděl, vyhráli na soutěžním festivalu mladého umění Český tučňák a byli nominováni na nezávislé ceny Apollo a Vinyla. Skladby jako Rychta, Hýkal, Noční jízda, Líto, Pokraj nebo Nízko letí ptáci byly odměněny největším potleskem. Během více jak dvouhodinového vystoupení mohli návštěvníci slyšet i písně plné zvukové barevnosti a lidovosti dvou předešlých alb Voní (2009) a Hrdina počítačový hry jde do světa (2011). Oproti nim se Soundtrack ke konci světa přibližuje více k popu. Ponechává si však svou osobitost.

Zrní si rádo hraje s melodií a slovy, z textů je často cítit melancholie. Na druhou stranu nezaměnitelným hudebním projevem vzbuzuje chuť vnímat barvy či vůně přírody a intenzivní zážitky, jež život nabízí. Místy až dětskou spontánnost a euforii úspěšně šíří na každém koncertě. Jejich svět člověka okouzlí a už nepustí.