Margaux Sauvé, ústřední postava Ghostly Kisses, vytváří éterický zvuk postavený na poetických příbězích o neopětované lásce. Pseudonym si vypůjčila z básně Williama Faulknera, jejíž snová atmosféra je přesně tím, v čem se potkává s hudbou Ghostly Kisses. S Margaux jsme se bavili o srdcebolu, oblíbených knihách i posunech ve vnímání duševního zdraví.

Díky komu jsi vlastně propadla poezii? A jaké jsou tvé oblíbené knihy?
Mou cestu k poezii lemuje vliv různých jmen a knih, které podnítily mou imaginaci a taky tvůrčí stránku. Hluboce mě inspiruje Leonard Cohen, jehož básnické texty se mnou opravdu silně rezonovaly. A pokud jde o knížky, tak mezi mé oblíbené patří Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera, Alchymista od Paula Coelha a Pod skleněným zvonem od Sylvie Plath.

Která kniha ti nejdéle leží na nočním stolku?
Už nějaký čas se chystám na Hledání ztraceného času od Marcela Prousta. Předchází jí mimořádná pověst a já se moc těším, až se ponořím do jejího bohatého narativu i lyriky.

Zachycovat vlastní vzpomínky v písních může bezpochyby pomoct, stalo se ti ale někdy, že jsi zažívala těžké chvíle, když ses během koncertů k těm vzpomínkám vracela?
Zachycování emocí v písních je nepochybně katarzní, ale jasně – když je pak člověk zpívá naživo, může to otevřít některé rány. Je to jako byste se s každým vystoupením znovu vraceli do minulosti, což může přinášet své ovoce, ale i výzvy. Ale jakkoliv toho může být těžké, nacházím útěchu ve spojení, které skrze sdílené zkušenosti a pocity vzniká mezi mnou a publikem.

Ghostly Kisses
je hudební projekt kanadské zpěvačky a skladatelky Margaux Sauvé (* 1991). Její hudba je známá pro svou atmosférickou a hypnotickou atmosféru, která spojuje elementy dream popu, elektroniky a folkových vlivů. Sauvéova se proslavila svým kouzelným hlasem a působivými texty, které často reflektují intimní a emocionální témata. Její písně jsou často považovány za zvukovou kulisu pro noční poutače a intenzivní pocity, s propojením melancholie a naděje. Ghostly Kisses se stala nejenom hudební ikonou, ale také symbolem pro evokativní a působivé umění, které oslovuje srdce posluchačů po celém světě.



Ty sama zpíváš o nenaplněné lásce. Ke komu se obracíš, když se cítíš pod psa, čí texty k tobě opravdu promlouvají?
Když se necítím dobře, často poslouchám písničky právě o spletitostech nenaplněné lásky a lidských emocí. Podstatu toužení a zlomeného srdce dokáží skvěle zachytit Elliott Smith, Lana Del Rey anebo Jeff Buckley. A v těžkých chvílích mi dokáží poskytnout útěchu.

Ve své tvorbě se vracíš ke křehkosti našich duší, tu tvou nevyjímaje. Přijde ti, že je dnes snazší hovořit o svých slabostech?
Společnost dnes určitě více a více akceptuje křehké stránky každého z nás a více přijímá naše slabosti. Některé normy ale stále převažují a škodí duševnímu zdraví, třeba glorifikace workoholismu a obětování péče o sebe samého ve jménu produktivity. Tyhle normy je třeba nabourávat a upřednostňovat před nimi naše duševní zdraví.

Strávila jsi nějaký čas na konzervatoři, která tě podle vlastních slov naučila určitým dovednostem, ze školy jsi ale odešla. V čem vidíš nevýhody studia umění?
Studium na konzervatoři určitě nabízí možnost osvojit si hodnotné znalosti a schopnosti, usilovat o kariéru s formálním vzděláním má ale i své mínusy. Existuje tu tlak, abyste zapadli do standardů a naplnili tradiční očekávání, což může přidusit kreativitu a originalitu.
Soutěživost, která je prostředí konzervatoře vlastní, může být svazující a snadno přebije radost z uměleckého vyjádření. Ale když tohle všechno překonáte, vyjdete z toho po umělecké stránce houževnatější a silnější.

Někteří hudebníci a hudebnice během koncertů odmítají projekce, protože to podle nich odvádí pozornost od hudby. Jak to máš ty?
Podle mě by koncert měl být záležitostí pro všechny smysly. A jakkoliv rozumím obavě, že projekce může hudbu rušit, když s ní pracujete důvtipně, tak koncertní zážitek naopak rozšíří a pomůže, aby vás vystoupení opravdu vtáhlo.

Co tě teď s Ghostly Kisses vlastně čeká?
V květnu vyjde naše deska Darkroom, na to se moc těšíme! Pro Ghostly Kisses to bude skutečný milník. A pak v létě odehrajeme koncerty na bezvadných festivalech, těším se, až naši hudbu představíme novému publiku. Po létě vyrazíme koncertovat do Asie a na Blízký východ, to bude určitě nezapomenutelné. A samozřejmě budeme pořád tvořit novou hudbu!

Bavíme se krátce před premiérou druhé části Duny – o té první jsi pěla ódy. Které kanadské filmařky a filmaře kromě Denise Villeneuva máš ráda?
První Duna byla naprosto pohlcující, jasně že se těším na dvojku! Villeneuvovo vypravěčství a vizionářská režie ve mně nechala fakt silnou stopu. A jinak mám strašně ráda Xaviera Dolana, Jean-Marca Valléeho a Sarah Polley. Ti všichni obohacují scenérii kanadské kinematografie o originální způsob vyprávění. A na seznam si přidávám i Guye Maddina, o kterém se říká něco podobného.

text: Viktor Poláček

Ghostly Kisses
NoD (Dlouhá 33, Praha 1)
so 13. 4. 19:30