Znáte Kristýnu Svidroňovou, specialistku na PR a on­‑line marketing, ale také básnířku a finalistku 41. ročníku Literární soutěže Františka Halase? Že v Ostravě nikdy není o poezii nouze, je obecně známý fakt. Minulý rok však místní básnický kolorit o svůj odstín rozšířila i tato mladá autorka se svým debutem Sochy z peřin, který vyšel v nakladatelství Protimluv. Atypicky hýří barvami, ale také dětským uhranutým přeříkáváním slov.

Už samotný název sbírky – Sochy z peřin evokuje několik otázek. Jak spolu peří a kámen souvisí? Mohou něco svým spojením vytvářet? Nebo se jedná o nějakou metaforu? A čeho? Přece jen samotný titul zní jako oxymóron, avšak ten je právě pro všechny zde vybrané básně klíčový. Mnohdy totiž oscilují mezi stálostí a pomíjivostí, ať už se jedná o prostor, čas, slova nebo především vztahy. Pohrávání si s protiklady vystihuje například báseň Dnes ráno (str.49), kde autorka píše: „Malý vůz couvá/ měsíc ho pronásleduje/ už pár dní jsem/ neviděla noční slunce/ a denní měsíc ten věčně/ se koupe v mých paprscích zapomnění“.

Na hranici mezi dialogem a monologem
Za další indicii pro čtenáře, jak básně uchopit, lze fakt, že autorka věnovala sbírku básní svému tatínkovi. Velmi často totiž básně připomínají vzkazy, většinou nahlas nevyřčené, jímž dominuje druhá osoba singuláru. Toto tápaní v mezilidských vztazích se velmi zřetelně projevuje například v bezejmenné básni (str.34): „Nevyhazuj/ taky je nezametám/ hvězda není prach/ ale okřídlený monolog/ který na nás občas/ dopadá jako asteroid“. Podobně je tomu i v další skladbě bez názvu (str.48): „Tak někdy píšu/ nebo se zoufale snažím psát/ využívám řádky/ šikanuji jejich prázdnost/ a z toho se rodíš Ty/ které sama sebe nikdy nepřečteš“.


Jedna cesta ze sta
Dalším výrazným motivem básní Kristýny Svidroňové neodmyslitelně spjatým se vztahy jsou pak cesty, s jejichž významy si rovněž autorka pohrává. Nekoná je totiž jen po nohou, ale také moderně na displeji a například v opět bezejmenné básni (str.32) píše: „Jdeme sněžením noci/ přemýšlím jestli je naše cesta/ bez obsahu/…// Nebo ničemu nevěnovat pozornost/ prostě to odscrollovat/ přečíst jen titulky a perex/ nesdílet myšlenky“. Zároveň Svidroňová neopomíjí ani fakt, že nejen lidé, ale vůbec celý svět se se vším proplétá a v básni bez názvu (str.56) citlivě připomíná: „Les stromem prošel/ dav člověkem/ kořeny kořenem/ nohy zaryté v hlíně/ ruce zapršené“.

K procházení se či cestování se pak pojí také potřeba volnosti, kterou autorka často odlehčuje tíži jejích úvah a rovněž v další básni bez názvu (str.17) líčí: „Je to hra/ kterou dítě prožívá v sobě/ zatímco krmí panenku/ obléká ji a vozí autem domů/…// Svůj život chci hrát denně/ bez panenky bez domečku/ bez plastového jídla/ bez všeho přibližného“. V četné frekvenci Svidroňová také pod nánosem každodenního závaží se odkazuje k jednoduchosti bytí, která spočívá v lidské možnosti volby a v básni Přišít vlasy (str.35–36) říká: „mohla sis přišít vlasy k polštáři/ abys měla důvod/ nepouštět postel/ byt/…// ale na nůžky v kapse/ jsi nikdy nezapomněla“.

S velmi přímočarým, ale i upřímným vnímáním světa a lidí se Svidroňová dětskými pohyby pohupuje, když si přeříkává různé věty a slova a experimentuje s jejich zvukomalebností. Zejména se tak děje například v bezejmenné básni (str.27): „V optickém hlavolamu/ který vyřeší snad konečná stanice/ v horkém vybydleném voze/ přemýšlí holčička/ že by se někdo mohl zabít/ dostat se za bytí/ to by bylo snad taky řešení“. Básnířka tak opět balancuje na váze existence, na jednu stranu hravě jako dítě, na druhé pak melancholicky jako dospělý člověk, čímž před zraky čtenáře vzniká skutečná socha z peřin připomínající mu jeho (ne)dospělost.

Velká část ostravských básníků má tendenci, byť nepřímo, často své město tematizovat a Ostrava se tak často objevuje jako kulisa v jejich poezii. Kristýna Svidroňová se však odlišuje, Ostravu nerestituuje. Naopak sama do ní vkládá další odstín, a to sebe s jejími těžko­‑lehkými slovními hříčkami a dětinsko­‑dospělým nadšením.

Kristýna Svidroňová: Sochy z peřin
Nakladatelství Protimluv
Ostrava, 2021, 72 stran