Spisovatel David Zábranský debutoval esejistickou prózou Slabost pro každou jinou pláž (Argo, 2006). Obdržel za ni Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Od té doby přidal několik románů, za něž byl na cenu dvakrát nominován, ale marně. Nezaujal bohorovný postoj, ve svém deníku po Liteře nepokrytě touží. Ironie nebo upřímnost? Toť otázka, u Zábranského mezi nimi není jasná hranice – zábrana.

Někým člověk chce být viděn, někým raději přehlédnut.S obličejem, který má jen jeden, to musí hrát na obě strany.Tvářit se univerzálně.

S Evou Marií Růženou do české poezie přibývá k již zabydlené Janě Orlové další básnířka performerského gusta a gesta. Šestadvacetiletá slovácká katolička žijící v Brně uvedla svůj debut Křížeček na čelo v připnutém postu na sociální síti lakonicky:
„Inu, je ze mě vydaný básník.“

Ostrava je bezesporu nevyčerpatelnou líhní poezie, stejně tak ale i Brno, například díky nakladatelství Větrné mlýny a jeho edice Mlat určené debutující autorům. Jaká shoda náhod, že právě jedním z nich se stal v Brně žijící a původem ostravský básník Filip Klega se svou sbírkou Andrstán. Tu si „nadělil“ minulý rok ke svým třicátinám a rozhodně nekončí u hranic Brna a Ostravy, ale jde mnohem dál.

Léto a s ním spojené vysoké teploty nás (nejen kvůli globálnímu oteplování) v těchto dnech nešetří. Není proto na škodu dát si chlazený drink, anebo studené a mrazivých básní v podobě sbírky Lazarská v zimě a jiné básně Elsy Aids. Autora skrývajícího se pod pseudonymem, který ve svých textech osciluje nejen mezi vedrem a zimou, ale také mezi epikou a lyrikou.

„Zas přicházíš o něco dřív, tmo, / všechny ty dny chceš mi krátit? / Ještě nemáš dost?“ píše v básni Tma (str. 70) své nové sbírky Nemocný měsíc Ewald Murrer (vl. jménem Michal Wernisch), nejen talentovaný básník, ale také prozaik a žurnalista. A právě tma se stala jejím leitmotivem, který čtenáře i autora provází v různých podobách a na různých místech.

Olomouc beze sporu představuje nevídanou líheň poezie, ze které pochází i Radek Malý – nejen básník, ale také překladatel, autor knížek pro děti a vysokoškolský pedagog. Jeho básně patří mezi ty, které prosluní i ten nejtmavší kout v místnosti, ať je třeba zimní šero, nebo právě řádí pandemie. O této dovednosti svědčí jedna z jeho nejnovějších sbírek Básně na děrné štítky, jež vznikla právě v období lockdownu.

Od roku 1987 se v tuzemsku uděluje Cena Jiřího Ortena. Oceňuje mladé básníky a prozaiky do třiceti let. Letošním vítězem 35. ročníku se stal Vojtěch Vacek a Olga Stehlíková si s ním povídala nejen o jeho literární tvorbě.

Znáte Kristýnu Svidroňovou, specialistku na PR a on­‑line marketing, ale také básnířku a finalistku 41. ročníku Literární soutěže Františka Halase? Že v Ostravě nikdy není o poezii nouze, je obecně známý fakt. Minulý rok však místní básnický kolorit o svůj odstín rozšířila i tato mladá autorka se svým debutem Sochy z peřin, který vyšel v nakladatelství Protimluv. Atypicky hýří barvami, ale také dětským uhranutým přeříkáváním slov.

Sevřenost bytových zdí a v ní rezonující napětí s příměsí stagnace, ale i blízkost a potřeba komunikace. Je vám to povědomé? Ano, možná tak lze charakterizovat posledních několik pandemických měsíců, avšak i vítěze Magnesii Litery roku 2021 v sekci poezie, sbírku
Zápisky z garsonky (2020) od Pavla Novotného. Ne však zatěžkávající realita, ale volnost
ducha popohání verše při výpravě do autorovy minulosti.

Anna Ročková je studentkou divadelního umění a autorkou poetického konceptu s názvem Ulepená. Její knižní prvotinou je sbírka básní pojmenovaná V sobotu se obejmeme slepených z novinových a knižních ústřižku. Poskládaná slova na bílém či lehce zažloutlém papíře skládá Anna dohromady jako avantgardní dadaističtí umělci v první polovině 20. století.

Brněnský básník Miroslav Fišmeister vydal už čtrnáctou sbírku Líc al­‑Chálí. V jejím názvu se inspiroval pouští. Vynasnažil se, aby nebyla suchá.

Téměř všemu kolem nás vládne pandemie covidu-19, ocitáme se v izolaci odtrženi od svých přátel a aktivit včetně kultury. Najednou je s námi jakýsi podivný (ne)klid, který jinak nemá příležitost v nás vyvstat. A právě takový okamžik skutečnosti, při níž má hlavní slovo ticho, reflektuje i nová sbírka ortodontisty, ale také básníka Josefa Kučery s příhodným názvem Nežádoucí účinky ticha, která vyšla v červnu 2020.

Nic není zvláštního na tom, že se poezie snaží (a možná se vlastně vždy snažila) zachytit do veršů neslábnoucí proudy všednosti obyčejného života a transformovat je do veršů, které z nich vytvářejí cosi výjimečného.