Ostrava je bezesporu nevyčerpatelnou líhní poezie, stejně tak ale i Brno, například díky nakladatelství Větrné mlýny a jeho edice Mlat určené debutující autorům. Jaká shoda náhod, že právě jedním z nich se stal v Brně žijící a původem ostravský básník Filip Klega se svou sbírkou Andrstán. Tu si „nadělil“ minulý rok ke svým třicátinám a rozhodně nekončí u hranic Brna a Ostravy, ale jde mnohem dál.

Léto a s ním spojené vysoké teploty nás (nejen kvůli globálnímu oteplování) v těchto dnech nešetří. Není proto na škodu dát si chlazený drink, anebo studené a mrazivých básní v podobě sbírky Lazarská v zimě a jiné básně Elsy Aids. Autora skrývajícího se pod pseudonymem, který ve svých textech osciluje nejen mezi vedrem a zimou, ale také mezi epikou a lyrikou.

„Zas přicházíš o něco dřív, tmo, / všechny ty dny chceš mi krátit? / Ještě nemáš dost?“ píše v básni Tma (str. 70) své nové sbírky Nemocný měsíc Ewald Murrer (vl. jménem Michal Wernisch), nejen talentovaný básník, ale také prozaik a žurnalista. A právě tma se stala jejím leitmotivem, který čtenáře i autora provází v různých podobách a na různých místech.

Olomouc beze sporu představuje nevídanou líheň poezie, ze které pochází i Radek Malý – nejen básník, ale také překladatel, autor knížek pro děti a vysokoškolský pedagog. Jeho básně patří mezi ty, které prosluní i ten nejtmavší kout v místnosti, ať je třeba zimní šero, nebo právě řádí pandemie. O této dovednosti svědčí jedna z jeho nejnovějších sbírek Básně na děrné štítky, jež vznikla právě v období lockdownu.

Od roku 1987 se v tuzemsku uděluje Cena Jiřího Ortena. Oceňuje mladé básníky a prozaiky do třiceti let. Letošním vítězem 35. ročníku se stal Vojtěch Vacek a Olga Stehlíková si s ním povídala nejen o jeho literární tvorbě.

Znáte Kristýnu Svidroňovou, specialistku na PR a on­‑line marketing, ale také básnířku a finalistku 41. ročníku Literární soutěže Františka Halase? Že v Ostravě nikdy není o poezii nouze, je obecně známý fakt. Minulý rok však místní básnický kolorit o svůj odstín rozšířila i tato mladá autorka se svým debutem Sochy z peřin, který vyšel v nakladatelství Protimluv. Atypicky hýří barvami, ale také dětským uhranutým přeříkáváním slov.

Sevřenost bytových zdí a v ní rezonující napětí s příměsí stagnace, ale i blízkost a potřeba komunikace. Je vám to povědomé? Ano, možná tak lze charakterizovat posledních několik pandemických měsíců, avšak i vítěze Magnesii Litery roku 2021 v sekci poezie, sbírku
Zápisky z garsonky (2020) od Pavla Novotného. Ne však zatěžkávající realita, ale volnost
ducha popohání verše při výpravě do autorovy minulosti.

Anna Ročková je studentkou divadelního umění a autorkou poetického konceptu s názvem Ulepená. Její knižní prvotinou je sbírka básní pojmenovaná V sobotu se obejmeme slepených z novinových a knižních ústřižku. Poskládaná slova na bílém či lehce zažloutlém papíře skládá Anna dohromady jako avantgardní dadaističtí umělci v první polovině 20. století.

Brněnský básník Miroslav Fišmeister vydal už čtrnáctou sbírku Líc al­‑Chálí. V jejím názvu se inspiroval pouští. Vynasnažil se, aby nebyla suchá.

Téměř všemu kolem nás vládne pandemie covidu-19, ocitáme se v izolaci odtrženi od svých přátel a aktivit včetně kultury. Najednou je s námi jakýsi podivný (ne)klid, který jinak nemá příležitost v nás vyvstat. A právě takový okamžik skutečnosti, při níž má hlavní slovo ticho, reflektuje i nová sbírka ortodontisty, ale také básníka Josefa Kučery s příhodným názvem Nežádoucí účinky ticha, která vyšla v červnu 2020.

Nic není zvláštního na tom, že se poezie snaží (a možná se vlastně vždy snažila) zachytit do veršů neslábnoucí proudy všednosti obyčejného života a transformovat je do veršů, které z nich vytvářejí cosi výjimečného.

První sbírka básnířky Terezy Šustkové Skrýše, která vyšla v brněnském nakladatelství Host, oslaví zanedlouho dva roky. Svou subtilní pevností, něhou a vyzrálostí ční nad prvotinami posledních let. V autorčině oblíbené kavárně v Olomouci jsme se bavili o dalším směřování její tvorby, o konstantách psaní, o kráse slov. Ve víře v slovo se skrývá poezie, ale nalézt tuto víru je obtížné. Kdo je Tereza Šustková? Jak se stala básnířkou a jak samu sebe přijala jako básnířku? V poezii může být stvrzení skutečnosti a existence.

Tak nějak by mohl znít reklamní slogan na poezii. Nová sbírka básní Tomáše Přidala se vyznačuje hrubým, brčálově zeleným povrchem, nemá patřičně postfakticky křiklavý přebal. Zdobí ji bílý název Čalouník a jméno autora, na zadní straně pak monotónnost kalí jen nenápadná kresba jointa.

Vydat Blatného znamená otevřít život muže, který si všímal, jak zní kroky v parku po dešti na cestách posypaných pískem. Našlapuje tak citlivě, aby nepřeslechl žádný obraz. Blatného Čtyři knihy otevírají životní příběh brněnského dandyho, započatý před sto lety, ukončený rozedmou plic a  o částech mezi tím vypráví jeho verši.