Abychom neklesli spolu s klesajícími
Výňatek z modlitby sv. Bernarda napsaný na místě, kde býval oltář. Prach tam, kde bývala dlažba. Víra tam, kde víra zůstala.
Setkání na podporu zádušní kaple Liběchov se konalo ve dnech 19.–22. srpna. „Oživení místa setkáním s názvem Kaple 2011 proběhne ve dvou fázích. Nejprve dojde k vymalování a vyklizení prostor lodě kostela, kdy se za pomoci místních dobrovolníků kostel dostane do pozice »prázdné nerozbité nádoby«. V druhé fázi dojde k naplnění sakrálního prostoru – nádoby tvůrčím duchem za pomoci třídenního intenzivního setkání mladých architektů, výtvarných umělců a hudebníků,“ hovoří organizátoři na webu akce (www.kaplelibechov.cz) a výsledek tomu odpovídá.
„Nějak nám to narostlo,“ usmívá se jeden z organizátorů a opět odbíhá. Program je napsaný křídou na tabuli a od toho oficiálního na webu se trochu liší. Poznámka „změna programu vyhrazena“ zde skutečně platí, nikoho to však z míry nevyvádí. Publikum se stejně z převážné části skládá z vystupujících samotných, místních s přibývající hodinou ubývá, i když program končí každý den hodně po půlnoci.
Těch několik dní ale může pro chátrající kapli znamenat hodně. Barokní stavba z roku 1654 nad viničními zahradami na kopci s nádherným výhledem na Říp a Milešovku je víc než jen příjemným výletním zastavením cestou do Máchova kraje. Pro mobilní operátory je skvělým umístěním antén (což se naštěstí v realitu zatím neproměňuje). Pro místní je součástí krajiny a tím i kulturní historie. Baroko jako jeden z mála architektonických stylů dokázalo přirozeně pracovat s krajinou. Chápalo vzájemný vztah člověka v krajině a krajiny v člověku, význam cesty od mysli k srdci, kterou vede alejemi, s přátelskými pohledy do krajiny ozdobenou barokními kapličkami a zastaveními, s nimiž poutník vizuálně i duchovně komunikuje. Kaple svatého Ducha spolu s křížovou cestou jsou jedním z vynikajících příkladů.
Ze setkání Kaple 2011, které si klade za cíl oživení místa, vznikne publikace a audio nahrávka dokumentující jak místo samotné, tak i potkávání přednášejících, umělců a publika. Pásmo příspěvků pak odvysílá Radio Wave. „Oživení místa setkáním není proto možno chápat pouze v mantinelech proběhlé společenské akce, ale je potřeba rozumět této aktivitě také v širších souvislostech možné »nestátní« péče o památky vůbec. Veřejnosti je třeba formulovat názor, že tyto polozapomenutá díla našich předchůdců mohou najít svoji aktivní polohu i v dnešní společnosti nejen jako objekty neustále vyžadující opravu střechy nebo rozbitého kování.“