Na Slam poetry jsem vyrazil jako tímto druhem poezie netknutý divák. Jen z doslechu jsem věděl, že to je „dobrý“ a ať na to určitě jdu, ale obával jsem se, že mě čeká jen pseudopoezie a pseudobásníci. Uznávám, že jsem se mýlil.

V malém sálu pražského Rock Café se 7. 4. sešla špička českých slamerů, kteří předvedli, proč patří mezi básníky naší doby. Jejich verše ve dvou kolech proplouvaly mezi více než dvěma sty diváky, kteří jim nadšeně aplaudovali po každém povedeném partu. Vybraní jedinci z řad obecenstva navíc měli možnost básníky na pódiu bodově ohodnocovat, protože ve slam poetry porotce zastupuje „vox populi“, což v sále vytváří neopakovatelnou atmosféru spojení diváků se slamerem, který podle jejich reakcí často přizpůsobuje svůj projev. A co se vlastně hodnotí? Především jde o samotnou recitaci, ať už básník recituje dílo předem připravené nebo zčásti improvizované, vždy se jedná o neopakovatelné interpretační dílo. Sám sobě je slamer rekvizitou ve svém originálním vystoupení. Na pódiu se odehrává one man show omezená časovým limitem, ale naprosto neomezená básníkovou představivostí.

Změřit síly v přátelském exhibičním klání přišli do pražského klubu Bohdan Bláhovec (mistr ČR 2005), Jakub Foll (mistr ČR 2007), Jan Jílek (mistr ČR 2008) a Ondřej Macl (mistr ČR 2009). Ty doplnili René Jahoda, Havel Husák a nejúspěšnější česká slamerka Masha, která se nedávno blýskla vítězstvím na mezinárodním slam setkání v Budapešti.

Exhibiční klání v Rock Café vyhrál Ondřej Macl, poslední vítěz celostátního kola, který si odnesl symbolickou láhev vína. O soutěžení ale vlastně vůbec nešlo. Největším přínosem byl fakt, že smysl pro básnictví mezi mladými lidmi stále žije a že z dnešní chaotické doby vyvěrá příznačně různorodá a stylově multifunkční poezie!