Někým člověk chce být viděn, někým raději přehlédnut.S obličejem, který má jen jeden, to musí hrát na obě strany.Tvářit se univerzálně.

Ellen Makumbirofa je věřící básnířka a slamerka. Před několika málo měsíci jí byl diagnostikován Aspergerův syndrom – porucha autistického spektra a ADHD. Toto je první rozhovor, který s ní od té doby vzniknl. (Nejen) proto bylo pro nás obě důležité, aby byl výsledný tvar věrný a reprezentoval Ellen pravdivě, přestože se otázky vztahují k jejím uměleckým aktivitám, a ne přímo k oné diagnóze. Z těchto důvodů rozhovor proběhl ve dvou fázích – první se dělala naživo, druhá korespondenčně. Ellen, jedinečná tvůrčí, barvitá existence mě provedla svým vnitřním i vnějším vesmírem. Bylo mi ctí.

Procit je, když v sobě rozpoznáš člověka: právoplatnou možnost, že to může být tak, jak to je. Zároveň možnost, že to může být jinak. Potom. Žádný spěch. Jinakost se může stát pastí. Krize identity nabývá intenzity. Je hřích být na očích. Je tohle povídka, recenze, úvaha nebo ctnost z grafomanské nouze?

Slam poetry – autentická zpověď aneb performativní ztvárnění své vlastní básně tady a teď. Zatímco diváci mají jasno již po první návštěvě, ve slamerské komunitě to neustále vře a vedou se dohady o tom, co je, a co už není slam poetry. Každý má svůj názor, i když původní záměr a myšlenka se dávno naředila časem i vzdáleností místa vzniku.

„Všechny mé slamy jsou buď o mužích, nebo o mně.“ Tak s nadsázkou hodnotí obsah svojí tvorby Pavel Oškrkaný. Podle svých slov v první řadě člověk. Ecce homo a ejhle slamer, držitel jedné bronzové a dvou bramborových medailí z mistrovství ČR ve Slam poetry.

Největší tuzemská slamová akce – finále letošního mistrovství – proběhlo. Z utkání v brněnské Flédě, které proběhlo 7. 12. 2013, vzešel vítěz, jehož jméno zní Metoděj Constantine. Slamování ho lákalo už od doby, kdy se o něm poprvé před pěti lety dozvěděl, na svém prvním slamovém utkání se ale objevil až předminulý rok. Minulý rok pak postoupil do celostátního finále, ve kterém se umístil třetí, a letos konečně usedl na český slamový trůn. Artikl má tu čest předat vám jeho zvěst.

9. října 2013 se v pražském Rock Café uskutečnila desátá jubilejní Slam poetry exhibice. Organizátor nesoutěžní přehlídky, Tomáš Kůs, i tentokrát sezval množství známých tváří české slamerské scény. Moderování se velmi schopně ujal Martin Vasquez.

Po letním festiválení se slamová poezie vrací zpátky do klubového prostředí. Básníci svlečou svým veršům boxerské rukavice a přátelsky se utkají při exhibicích.

První prosincová sobota v Brně patřila nejen vánočním trhům a smrtícímu „svoboďáčku“, ale především slam poetry. Ve Flédě se konalo výroční desáté finále české soutěže. Nejvíce bodů od publika obdržel mladý Martin Fillipi, následován Bohdanem Bláhovcem v těsném závěsu s Konstantinem Metodějem. Ale jak pravil klasik: „The points are not the point, the point is poetry.“

V klubu Rock Café se 21. října uskuteční již druhá exhibice slam poetry, na které bude zastoupena absolutní česká slamerská špička.

Na Slam poetry jsem vyrazil jako tímto druhem poezie netknutý divák. Jen z doslechu jsem věděl, že to je „dobrý“ a ať na to určitě jdu, ale obával jsem se, že mě čeká jen pseudopoezie a pseudobásníci. Uznávám, že jsem se mýlil.